Ruská Federace
Ruská Federace, Rossijskaja Federacija, zkr. Rossija, Rusko, po 25. 12. 1991 nástupce SSSR (Svaz sovětských socialistických republik, rus. Sojuz sovetskich socialističeskich respublik vzniklý po rozpadu carského Ruska 1917). Rusko se rozkláda přes 11 časových zón (od Kaliningradské enklávy ve stř. Evropě, přes vých. Evropu až po tichomořské pobřeží S Asie); 17 075 200 km/2 (85% teritoria býb. SSSR 22 402 200 km/2), 142,8 mil. obyv (2007 úřední odhad) srov. 145,2 mil. (2002 cenzus) a 147,5 mil. (1991) a 280,1 mil. obyv. (1986 - SSSR), téměř 100 národů a národností, Rusů, Ukrajinců, Uzbeků, Bělorusů, Kazachů, Tatarů, Azerbájdžánců, Arménů, Gruzínů, Moldavanů, Tádžiků, Litevců, Turkmenů, Kirgizů, Něnců, Lotyšů, Estonců aj. (býv. svaz. republiky jako Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Azerbajdžán, Armémie, Gruzínsko, Kirgizstán, Tádžikistán, Litva, Lotyšsko a Estonsko se po 1991 od SSSR odtrhly nebo osamostanily), úřední jaz. ruština, v autonomních oblastech a republikách i nár. jaz., hl. m. Moskva. Příro da. Přír. poměry Ruska jsou pro velkou rozlohu mimořádně pestré. Zákl. geol. jednotkami jsou ruský štít, který je podkladem Ruské roviny s poloostrovem Kola v evr. části, a angarský štít v as. (v Irkutské oblasti) části Ruska. Jsou tvořeny prekambrickými horninami, místy krytými ml. usazeninami čtvrtohorních ledovcových nánosů (morénami a fluvioglaciálními písky na S, sprašemi a sprašovými hlínami na J), čtvrtohorními usazeninami mořského původu (v oblasti transgresí a tektonických pohybů). Od Baltského moře (Petrohradská oblast) k Jeniseji a od Sev. ledového oceánu k předhůří Kavkazu a středoas. horských pásem se rozkládají roviny Ruská a Západosibiřská, rozdělené pásmy Uralu (Narodnaja, 1 895 m n.m.), a nížina Turanská s proláklinami a bezodtokými prohlubněmi v pásmu pouští a polopouští. Horská pásma na již. hranici Ruska začínají na Z v Karpatech, přecházejí přes Krymské hory do pásem Kavkazu (Elbrus, 5 642 m n.m., nejvyšší v evr. části Ruska a Evropy). Na V od Kaspického moře je složitý systém mladých alpínsky zvrásněných h. pásem vesměs rovnoběžkového směru - v dnešním Turkmenistánu Kopetdag a nejvyšší pohoří býv. SSSR - zaledněný Pamír (štít Komunismu, 7 495 m n.m., je nejvyšší h. býv. SSSR). Nejv. h. Ruska je Elbrus v kavkazském pohoří na JZ Ruska hora (5 633 m n. m.); dále k V je Altaj modelovaný pleistocenním zaledněním; pohoří Záp. a Vých. Sajan a hraniční Tannu-Ola. Za Bajkalem pokračují pohoří Jablonovyj a Stanovoj chrebet zhruba severovýchodním směrem. Pobřeží Tichého oceánu sledují od J k S Sichote-Alin,, Džugdžur, Kolymské a Korjacké pohoří, na Kamčatce vulkanické Středokamčatské a Východní pohoří a Čukotské pohoří na SV Rusku. Mezi Jenisejem a Lenou je rozsáhlá parovinná Středosibiřská plošina s průměrnou výškou 500-700 m n.m. (nejvýše vystupuje Putorana, 1 701 m n.m.), na S Severosibiřská nížina. H. oblast sv. Sibiře tvoří obloukovitě prohnutá pohoří Verchojanské a Čerského. Vodopis. Ruska je obklopen třemi oceány a mnoha jejich moři: Sev. ledový oceán (Barentsovo, Bílé, Karské, Laptěvů, Východosibiřské a Čukotské moře), Tichý oceán (Beringovo, Ochotské, Japonské moře), Atlantský oceán (Baltské, Černé, Azovské moře). Většinu území Ruska odvodňují vodné řeky do Sev. ledového oceánu (Sev. Dvina, Pečora, Ob, Jenisej, Lena, Indigirka, Kolyma); do Tichého oceánu ústí Anadyr, Penžina, Amur. Do Kaspického moře ústí Volha, Ural, Kura, Emba. Do Baltského moře ústí Narva (přes Estonsko), Něva; do Černého moře Don. Řeky Syrdarja a Amudarja končí v Aralském jezeru. Ruské řeky představují téměř desetinu svět. hydroenergetického potenciálu (82% z toho připadá na as. řeky). Velké přehradní nádrže (Irkutská, Kujbyševská, Buchtarminská, Bratská, Rybinská, Krasnojarská, Volgogradská, Kamská). Velké průplavy v evr. části umožňují dopravní propojení řek i moří (Volžsko-baltský průplav, Bělomořsko-baltský, Moskevský, Volžsko-donský; ve stavbě je Volžsko-uralský závlahový kanál). V Rusku a býv. SSSR je téměř 2,8 mil. jezer všech typů; největší Kaspické moře, Aralské jezero, Bajkal, Ladožské, Oněžské, Balchaš, Issyk-Kuľ, Tajmyrské jezero, Chanka, Čudské, Sevan a další. Podnebí. Pro podnebí je vzhledem k rozsáhlosti Ruska charakteristická zonalita (pásemnost); teplotní podmínky, které jsou výsledkem radiační bilance a cirkulačních procesů v atmosféře, se v různých částech velice liší. Podnebí přechází od arktického na S přes subarktické, mírné až po subtrop. v nejjiž. oblastech (Krym, Stř. Asie). Směrem do vnitrozemí přibývá kontinentality, u Ojmjakonu na Sibiři (autonomní republika Sacha) naměřeno minimum teplot -70 °C (sev. pól chladu). V lednu jsou na celém území Ruska mimo černomořské pobřeží a Stř. Asii průměrné teploty pod 0°C, na SZ je patrný silný oteplující vliv Golfského proudu. Nejvyšší teploty naměřeny ve Stř. Asii, až 50°C, směr červencových izoterm je zhruba rovnoběžkový. Vysoká pohoří mají podnebnou zonálnost výškovou, ovlivněnou vertikální členitostí. Srážky, s výjimkou Dálného východu, přicházejí ze Z (největší plocha území připadá na pás se srážkami 600 až 700 mm roč., okolo 60°s. š.). Nejnižší srážky jsou ve Střední Asii (100 až 200 mm roč. i méně), návětrné svahy Kavkazu dosahují až 5 000 mm roč. Velká oblast sev. a sv. Sibiře je oblast věčně zmrzlé půdy. Půdy, rostlinstvo a živočišstvo. Rovnoběžková zonálnost se projevuje i v půdách, rostlinstvu a živočišstvu. Pás arktických tunder přechází v lesotundru a v pás lesů na půdách podzolového typu (tajga, smíšené a listnaté lesy). Pás lesostepí a stepí na šedých lesních půdách a jižněji úrodné černozemě zabírají asi 15% území Ruska a je zde 40% orné půdy. Pro přechod od polopouští k pouštím jsou charakteristické hnědé půdy a slané půdy, v subtropech červenozemě. Početné živočišstvo (asi 130 000 druhů). Množství hmyzu, ryb, plazů, ptactva (kur sněžný, tetřev, drop, vodní ptactvo), četní hlodavci, dikobraz, tuleň, mrož, sob, los, liška, bobr, gazela perská, džejran, kulan, šakal, vlk, tygr ussurijský, levhart, medvědi, sobol a další. Ochrana přírody. Podnět k soustavné ochraně přírody na zákl. souboru zákonů a adm. opatření dal V. I. Lenin již 1921; od té doby se v Rusku a předtím v SSSR rozvíjel moderní a velkorysé zákonodárství na ochranu přírody. Celkem je chráněno různým způsobem přes 5 mil. km2. Nejvýzn. jsou přísné rezervace se statutem věd.výzk. institucí (zapovědniky). K 1. 1. 1983 jich bylo 144 o rozloze 132 000 km/2. Největší z nich je Tajmyrská rezervace v Krasnojarském kraji o rozloze 13 483 km/2. 1978 bylo 7 z nich vyhlášeno biosférickými rezervacemi, a to Sichote-aliňská, Kavkazská, Repetek, Sary-Čelek, Prioksko-terasová, Berezinská a Černozemní biosférická rezervace. Nerostné suroviny. Surovinová základna je komplexní; Ruska zaujímá přední místo ve zdrojích tuhých paliv, rud železa a manganu, solí fosforečných a draselných. Význ. jsou ložiska antracitu, kamenného a hnědého uhlí, lignitu (pánve Donbas (dnes Ukrajina), Pečorská, Podmoskevská, Dněperská (dnes Ukrajina), Karagandská, Kuzbaská, Kansko-ačinská, Ekibastuzská, Lenská, Tunguzská, Kuzněcká, Tajmyrská, Turgajská, Jihojakutská); pro kvalitní koksovatelné uhlí je perspektivní hl. Donbas (dnes Ukrajina), množstvím zásob Kuzbaská a Kansko-ačinská pánev. Perspektivní jsou ložiska ropy (Apšeronský poloostrov - Azerbajdžán a Kaspické moře - S Rusko, JZ Azerbajdžán, SV Kazachstán, sev. Kavkaz, oblast timansko-pečorská, volžsko-uralská, západosibiřská, tjumeňská, turkmensko-uzbecká; v současnosti je nejvýzn. surgut-nižněvartovská); zemního plynu (oblast urengojská, zapolární, orenburská, jihouralská, vorkutská a středoas.). Leningradská (okolí Petrohradu) oblast, obrovské zásoby rašeliny Jsou na SZ a na Sibiři. V Rusku je asi 50% celosvětových zásob rud železa, soustředěných do několika rudních oblastí (kurská magnetická anomálie, Krivojrožská pánev, kustanajská a uralská oblast, kuzněcko-angarská a karelsko-kolská rudní oblast), a asi 70% odhalených zásob manganu (dnes Zakavkazsko, Ukrajina, Kazachstán). Dále rudy neželezných kovů: mědi, zinku, olova, niklu, chromu (hl. na Uralu, vých. Sibiř a Kazachstán), rudy vzácných prvků: antimonu, lithia, berylia, tantalu, ceru, cesia, niobu, wolframu (Kola, Ural, Kavkaz, Sibiř), ložiska bauxitu (Ural, Kola, Archangeľsk, republika Komi, Kazachstán), drahých kovů: zlata, stříbra a platiny (Ural, vých. Sibiř, oblast Bajkalu, Uzbekistán a Kazachstán), naleziště diamantů (záp. Jakutsko). Význ. ložiska fosfátů (murmanská, zabajkalská, jakutská, bratsko-kamská, moskevská, leningradská oblast, Stř. Asie), solí draselných (permská oblast). Nerostné bohatství doplňují i ložiska azbestu, slídy, grafitu, kaolínu, magnezitu, stav. hmot. Národní hospodářství. Ruska je vysoce rozvinutý prům. stát s rozsáhlým zeměd. Nár. hosp. prošlo mnoha etapami budování koordinovaných hosp. plány, kdy byl kladen důraz na rozvoj tech., technologie a organizace výroby v průmyslu i v zemědělství, na komplexní rozvoj mechanizace výr. postupů, postupnou automatizaci, uplatnění chemie v nár. hosp., racionální využívání přírodních zdrojů, na organické sepětí vědy s výrobou a na vysokou tech. a kult. úroveň pracujících. Průmysl. Dnes je vedoucím odvětvím nár. hosp. prům. (soustřeďuje více než pol. výr. fondů státu, jsou rozvinuta rovnoměrně všechna prům. odvětví a je zachován jejich proporcionální rozvoj ve všech prům. oblastech při vysokém stupni koncentrace výroby). Na tvorbě hrubého domácího důchodu se prům. a stavebnictví podílí 55%, zaměstnává 40% ekon. činného obyv.. Průmysl paliv a energetiky tvoří zákl. nár. hosp. (80% produkce z tepelných elektráren, 13,6% z vodních; největší jaderné elektrárny: v Sosnovém Boru u Petrohradu, Smolenská, Kalininská, Kurská); byl vytvořen jednotný energetický systém propojením centrálního, uralského, již. a sibiřských systémů. Všestranný je prům. těžební (uhlí, ropa, zemní plyn, rudy železa a neželezných kovů, chem. suroviny). Intenzívním rozvojem prošel průmysl hut. (zpracování železa, oceli, válcovaných materiálů, trubek, elektrometalurgie, Ural, Kuzbas; Ural; hliníku Ural, záp. Sibiř, Volgograd, Zaporož'je; olova a zinku Altaj, Ural a dalších neželezných a vzácných kovů). Rozsáhlý je prům. petrochem. (zpracování ropy a zemního plynu je většinou na trasách ropovodů a plynovodů nebo v přístavech Omsk, Angarsk, Perm', Krasnokamsk, Išimbaj, Ufa, Kujbyšev, Saratov, Volgograd, Moskva, Rjazan, Uchta, Cherson, Kremenčug, Orenburg), dále chem. (zákl. chem. výrobky anorg. a org. - kyselina sírová, propylen, ethylen, fenol, metanol, kaustické sody, suroviny pro chem. vlákna, plastické hmoty, syntetický kaučuk, prům. hnojiva, barvy, laky, pesticidy, syntetická léči.va, fotochemie). Přednostně je podporován prům. stroj.; těžké strojírenství - zařízení pro hutě, doly, energetiku, chemii, investiční celky; dop. stroj. - lokomotivy, vagóny, traktory, zemědělské stroje; automobilový (Moskva, Ustinov, Zaporožje, Brežněv, Toľjatti, Minsk, Uľjanovsk, Kutaisi, Gor,kij, Lvov, Riga), průmysl letecký (Voroněž, Kazan, Taškent), loděnice (Petrohrad, Nikolajev, Cherson, Astrachan, Archangeľsk, Tjumen, Vladivostok, Gorkij); obráběcí stroje (Moskva, Petrohrad, Gorkij, Rjazan, Vologda, Saratov, Uľjanovsk). Moderní je průmysl elektrotechnický a elektroniky je v Moskvě, Petrohradě, farm., gumárenský, papíru a celulózy (Karelie, Archangelská, Permská a Leningradská oblast, na V Sachalinská). Výstavbu zabezpečuje prům. stav. hmot, cementárenský, cihlářský, stav. prefabrikátů, dále sklář., keramický; tradiční je prům. text. (bavlnářský - Ivanovo, Kalinin, Moskva, Jaroslavl; vlnařský - Moskva, Kostroma, Vjazniki, Brjansk, Černigov, Krasnodar, Ivanovo; lnářský - Běloruská a Ukrajinská SSR, oblast Moskvy), dále konfekční, kožedělný, obuvnický aj. Prům. potr. ustupuje hodnotou produkce pouze prům. stroj., přední svět. postavení má produkce cukru a másla; význ. je prům. mlynářský, cukrovarnický, rybný, dále pekárenský, cukrovinek, mlékárenský, mrazírenský, masný, tukový, konzervárenský, lihovarnický, nealkoholických nápojů, rybný, vin. a tabáku.Na hrubé zeměd. produkci se podílí více než polovinou živoč. výroba. Na HDP se zeměd. podílí asi 15%, zaměstnává 19% ekon. činného obyv. Kolektivizace zem. do podoby velkovýrob v kolchozech a sovchozech dokončena před 1941, od 1991 opět rozvoj soukr. farmárství. Velká pozornost je věnována všestranné mechanizaci, melioracím, zavodňování, oblastní specializaci, zintenzívnění zeměd. výroby a zvýšení její efektivnosti. Orná půda tvoří asi 10%, louky a pastviny 15% území. Zavodňuje se 19,49 mil. ha, odvodňuje se 18,58 mil. ha. Hl. činitelem ovlivňujícím rozmístění živoč. výroby je krmivová základna a potřeby obyv.; chová se skot, prasata, ovce, kozy, drůbež, na S sob; chov koní je na ústupu. Význ. je lov ryb a velryb, lov a chov kožešinové zvěře, chov včel a bource morušového. Pěstování rýže, ječmene, cukrové řepy, brambor, slunečnice, bavlníku a ve výrobě mléka. Dále se pěstují ostatní obilniny, len, konopí, olejniny, zelenina, ovoce a vinná réva. Těžba dřeva (810,89 mil. ha je zalesněno). V zeměd. se projevuje pásmovitá specializace, ovlivněná agroklimatickými podmínkami. Pro Rusko má doprava vzhledem k rozloze mimořádný význam; podílí se asi 6% na HDP, zaměstnává asi 9% ekon. činného obyv. Rozvinuta jsou všechna odvětví; nejintenzívněji roste dop. silniční (1,51 mil. km silnic, z toho 72,33% s tvrdým povrchem - hl. v evropské části Ruska a částečně na V v okolí Vladivostoku). Dále dop. železniční (144 100 km tratí, z toho 47 900 km elektrifikovaných); nejvýzn. je hlavní magistrála sibiřská (Moskva-Vladivostok), středosibiřská (Kustanaj-Novoaltajsk), jihosibiřská (Magnitogorsk-Tajšet), Bajkalsko-amurská (Ust'-Kut-Komsomol,sk-na-Amure). Let. dop. má nejdelší síť vnitřních spojů na světě (po 1991 nastal propad převozu nákladá i osob a dosud nedosáhl vrcholných čísel z pol 80. let jak např. 112,3 mil. přepravených osob, 3,11 mil. t nákladu, 1984), má stálé i sezónní linky vnitrostátní, transas., transatlantské; mez. letiště Moskva (letiště Šeremetjevo, Domodědovo, Vnukovo, Bykovo), Petrohrad, Irkutsk, Jekatěrinburk Chabarovsk. Dop. nám. významá v převozu hl. rud, stav. hmot a materiálů, chem. surovin, ropy, dřeva); význ. je Severní mořská cesta pro spojení s vých. a sev. oblastmi Ruska; mez. přístavy Petrohrrad, Novorossijsk, Iľjičevsk, Nachodka, Vladivostok, Murmansk, Archangeľsk. Dop. ř. využívá asi čtvrtiny ř. cest (téměř 140 000 km), význ. je hl. v evr. části Ruska, na vých. a stř. Sibiři (přeprava hl. dřeva, stav. hmot, uhlí, ropy, rud, chem. surovin); propojením vodních cest vznikla v evr. části jednotná ř. soustava (Moskva má spojení s pěti moři). Potrubní dop. je ekon. nejefektivnější dopravou tekutých a plynných substrátů (78 300 km ropovodů, 165 000 km plynovodů, 1984); 3 hl. systémy: kavkazský, volžsko-uralský a západosibiřský směřují do hl. prům. středisek, jsou napojeny na mez. potrubní dop. (ropovod Družba, Tranzitní plynovod, Sojuz, Bratrství). - Stále vzrůstá tur. ruch (lázeňství, rekreační střediska u Černého a Baltského moře a v horách). Rusko nejv. světový vývozce ropy a zemního plynu, dále je významný vývozce ropných výrobků, el. energie, rud železa, manganu, chromu, apatitových koncentrátů, dřeva a řeziva, chemikálií, kožešin, dřeva; dovoz předtavují hlavně stroje a přístroj, hut. výrobky, lodě, přír. kaučuk, chem. suroviny, spotřební výrobky, káva, kakao, ovoce; hl. obch. partneři (1984): Německo a E.U., Kuba, USA, Japonsko, Indie, Kanada, Mongolsko, Libye, Vietnam, Argentina. - Měna: 1 rubl = 100 kopejek. Státní zřízení: federace 46 oblastí, 21 autonomních republik, 4 autonomní okruhy, 9 krajů, 2 federální města a 1 autonomní oblast. Vládní zřízení Ruska je prezidentská republika - nejvyšším držitelem výkonné moci je prezident (volen na 4 roky s možností zvolení na druhé volební období, od 7. 5. 2008 Dimitrij Medveděv), prezident jmenuje premiéra federální vlády (od 8.5. 2008 Vladimir Putin). Zákonodárná moc - dvoukomorový parlament - Státní duma (dolní) - 450 poslanců volených na 4 roky a horní komora - Sovět Federace - 168 poslanců jemnovaných na čtyřleté období prezidentem. Polit. strany: Agrární strana, Spravedlivé Rusko (spojení stran Vlast, Důchodci a Život), Občanská síla, Komunistická strana Ruské Federace (nástupce KSSS - jediné povoléné strany v býv. totalitním SSSR), Demokratická strana, Strana zelených, Liberální demokratická strana Ruska, Svaz pravicových sil, Jabloko atd. (Pro srovnání zřízení v býv. totalitním komunistickém SSSR - Nejvyšší sovět SSSR, který se skládál ze Sovětu svazu (750 poslanců) a Sovětu národností (750 poslanců; 32 z každé svazové rep., 11 z každé auton. rep., 5 z každé auton. oblasti a 1 z každého auton. okruhu; stálým orgánem Nejvyššího sovětu bylo jeho prezídium v čele s předsedou. Nejvyšším výkonným orgánem byla rada min. SSSR v čele s předsedou. Svazové a auton. rep. měly v čele vlastní Nejvyšší sověty republik, které ustavovaly republikové rady min. Předsedové rad min. svazových rep. byli členy rady min. SSSR. 1986 byly vytvořeny stálé vládní orgány: byro rady min. SSSR pro strojírenství, pro sociální rozvoj, pro palivoenergetický komplex a Státní komise rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik pro vnější ekon. vztahy.).
