Richelieu kardinál
Richelieu Armand -Jean du Plessis, kardinál, 9. 9. 1585 - 4. 12. 1642, fr. státník; teoretik absolutismu. 1608-23 biskup v Luconu, od 1622 kardinál. Tvůrce protihabsburské politiky za třicetileté války. 1614 zástupce duchovenstva Poitou na zasedání gen. stavů, od 1616 člen stát. rady, 1617 v jejím čele. V červnu 1617 Ludvíkem XIII. de facto internován ve své diecézi; 1618-19 v exilu. Význ. role, kterou hrál v mírových jednáních mezi Marií Medicejskou a králem v Angoulème 1619 a v Angers 1620, znamenala jeho návrat do politiky. V dubnu 1624 znovu člen stát. rady a od srpna v jejím čele; 1629 jmenován prvním min. Dobytím La Rochelle 1628 zlomil opozici hugenotů a tzv. ediktem milosti z Alès 1629 výrazně omezil jejich práva. Odpor vysoké šlechty proti jeho centralizační politice vyústil v řadu neúspěšných spiknutí (1626 byl popraven H. Chalais, 1599-1626, 1632 maršál H. Montmorency, 1642 H. C. Cinq - Mars) a povstání šlechty (1631 v Lotrinsku, 1632 v Languedoku), v jejichž čele stál králův bratr G. d'Orleáns a od 1629 i Marie Medicejská. Po 1630 se postavení R. definitivně stabilizovalo. V zahraniční politice orientoval Francii na územní expanzi v duchu programu přirozených hranic. Po úspěchu ve válce o dědictví mantovské (1628-31) podporoval od 1631 formou subsidií a od 1638 i přímou účastí fr. vojsk válečné akce Švédů v říši. Jako spojenec Nizozemí vyhlásil 1635 válku Španělsku; 1642 připojil k Francii Roussillon. Svou velmocenskou politiku opíral o merkantilismus; podporoval rozvoj manufaktur, výstavbu loďstva a obchod. Rozšířil (od 1627) kolonizaci Kanady; pod jeho patronací získala Francie další koloniální državy: 1626 Senegal a Guyanu, 1635 Martinique, 1638 Réunion, 1643 Madagaskar. 1629 R. podpořil rovněž reformu legislativy (code Michau) a 1635 se podílel na zal. Académie française.
