Puškin Alexandr
Puškin Alexandr Sergejevič, 6. 6. 1799 Moskva - 10. 2. 1837 Petrohrad, rus. básník, prozaik a dramatik; zakl. nové rus. liter. a tvůrce novodobého rus. bás. jazyka. Již v raném období tvorby vyzkoušel téměř všechny lyrické žánry soudobé poezie; vrcholným dílem tohoto období je pohádkový epos Ruslan a Ludmila. Léta 1820-26 trávil ve vyhnanství na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova, trestán za svobodomyslné verše. Problematika moderní osobnosti, zobrazená zprvu v romant. poémách Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána, Cikáni je vrcholně um. ztvárněna v románě ve verších Evžen Oněgin. Puškinova koncepce rus. dějin, zdůrazňující lid. a nár. princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov, poém Poltava, Měděný jezdec. Povídky Kapitánská dcerka i hist. práce Dějiny pugačevské vzpoury. Ve 30. letech 19. st. vznikla význ. díla prozaická (Povídky Bělkinovy, Dubrovský, Piková dáma) i dram., tzv. malé tragédie (Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru). Zemřel na zranění při souboji, do něhož ho vehnaly intriky dvorní spol. - V č. liter. se odrazil zájem o Puškinovo dílo v četných překladech (J. S. Tomíček, přel. Cikány 1831), zejm. Evžena Oněgina (V. Č. Bendl-Stránický, 1860, V. A. Jung, 1892, J. Hora, 1937, O. Mašková, 1966, E. Frynta, 1975 - nedokončeno) i v několika parafrázích (J. Neruda: U nás, G. Pfleger-Moravský: Pan Vyšinský); E. F. Burian vytvořil na motivy Evžena Oněgina scénickou báseň.
