Peking
Peking, Pei-ťing - též Bejing - hl. a samosprávné m. v Číně na S Východočín. nížiny; 16 800 km2, 6,89 mil. obyv. (2000) srov. 5,76 mil. obyv. (1984). Polit. a kult. středisko Čínské lidové republiky - ČLR. Dop. křižovatka (silniční, žel., letiště, ř. přístav, podzemní dráha). Vnitřní m. se skládá ze 4 pravoúhlých, hradbami obehnaných čtvrtí. Středem je tzv. Zakázané m. s bývalým císařským palácem, arch. památkami (nyní muzea). Obklopuje je palácové Císařské m., kde sídlili příslušníci dvora. Na ně navazuje Tatarské m. (zastupitelské úřady); na J Čínské vnější město. Hist. a arch. památky, muzea, knihovny, divadla, zvl. opera, akademie věd, zeměd. a lékařská akademie. Bot. a zool. zahrada. Univ., dvě tech. a jiné vysoké školy. Věd.výzk. ústavy. - Osídlení doloženo z 2.tis. př.n.l. Od 1.tis. př.n.l. do 10.st. n.l. znám pod jménem Ťi; od 936 do 1.pol. 12.st. jižní hl.m. státu Kitanů, do 13.st. součást státu Džürčenů. 1215 dobyt Mongoly a do 1368 hl.m. za dyn. Jüan. Od 1421 hl.m. za dyn. Ming, přejmenován na Pei-ťing. 1644 dobyt povstaleckou armádou Li C'-čchenga a pak Mandžuy; do 1912 hl.m. za dyn. Čching, od 1912 hl.m. Čínské rep.; 1927 obsazen Kuomintangem, 1937-45 okupován Japonci; od 1949 znovu hl.m. (1927-49 byl hl.m. Nanking). - Prům. stroj., kuličkových ložisek, elektroniky, chem., vlnařský, železářský, ocelářský, zeměd. stroj., el.tech., ropy, petrochem., pap., jemné mech., kožedělný, sklář., energetiky.
