Ota I. Veliký
Ota I. Veliký z dyn. Liudolfingů, 23. 11. 912 - 7. 5. 973, od 936 něm. král, od 962 řím.něm. císař; syn Jindřicha l. Ptáčníka. Upevnil král. moc nad říšskými vévodstvími, opíral se o říšskou církev. 955 porazil s pomocí č. vojska v bitvě u Lechu Maďary. Za jeho vlády mocenská expanze něm. feudálů, zejm. proti Polabským Slovanům; k utužení panství nad slovanskými kraji zal. novou círk. organizaci se střediskem v Magdeburku. 951 uzavřel sňatek s Adelheidou; při hájení jejích nároků na it. král. dobyl 961 sev. Itálii (963 zajal Berengara II.); na pozvání papeže Jana Xll. ovládl 962 Řím a byl korunován na řím. císaře (začátek řím.něm. říše). 13. 2. 962 vydal Privilegium Othonis (Ottonianum ), které zaručilo císařům vliv na volbu papeže. Dvůr Oty I. Velikého se stal střediskem otonské renesance.
