Neruda Jan
Neruda Jan, 9. 7. 1834 - 22. 8. 1891, č. básník, novinář a prozaik, div., lit. a výtv. kritik, fejetonista. Redaktor deníků Čas, Hlas, Národní listy a beletristických časopisů Obrazy života, Rodinná kronika, Květy, Lumír. Představitel májovců, jejichž programem bylo vyrovnání č. tvorby s pokrokovými myšlenkovými proudy svět. literatur. V um. i novinářské práci chtěl ukázat jasnou a přístupnou formou skutečný sociální stav č. společnosti a orientovat ji k dem. cílům. V široké veřejnosti působila tímto směrem zvl. Nerudova publicistika, fejetony (1. máj 1890), cestopisné črty a lokální, polit. i lit. causerie, shrnuté později do knížek Pařížské obrázky, Obrazy z ciziny, Studie krátké a kratší, Žerty hravé i dravé, Menší cesty, Báby i baby. Význ. byla i jeho krit. činnost, zvl. divadelní, jíž vybudoval předpoklady pro činnost ND. V prózách, k nimž je nutno přiřadit i jeho sociální studie ze života chudiny (Trhani), si všímá zvl. lid. typů, hl. pražských, v jejich jednání zachycuje i neutěšené spol. poměry (Arabesky, Povídky malostranské). Nejvýrazněji se však Nerudův um. program realizoval v poezii, v níž v subj. prožitcích zobrazil krizi porev. období 50.let (Hřbitovní kvítí) i spojení existence jednotlivce s osudem národa (Knihy veršů), jehož optimistickou budoucnost viděl jako součást pokroku lidstva (Kosmické písně). Dem. rys Nerudovy tvorby se projevil zvl. v básních jeho posledních sbírek (Balady a romance) a v posmrtně vydaných Zpěvech pátečních (1892). Nejsubj. výraz mají verše lyrické sbírky Prosté motivy. Stranou a téměř zapomenuty zůstaly práce dramatické (Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca di Rimini).
