Marx Karel
Marx Karel, 5. 5. 1818 Trevír - 14. 3. 1883 Londýn, filozof a ekonom. Narodil se v rodině humanisticky a osvícensky smýšlejícího advokáta, ctitele filoz. I. Kanta. Již v mládí formovala jeho vědomí starořecká liter. a um., ideje osvícenství a zejm. liter. a filozofie něm. klasiky. Po absolvování gymnázia v Trevíru studoval práva na bonnské a berlínské univ., zajímal se však více o filoz. a historii. Navštěvoval přednášky Bruno Bauera, E. Ganse (1798-1839), F. K. Savignyho, A. W. Schlegela, ale hl. se zabýval filoz. G. W. F. Hegela a jeho žáků. 1841 podal disertaci Rozdíl mezi přírodní filozofií Démokritovou a Epikurovou na univ. v Jeně a promoval "in absentia". Protože měl pověst jednoho z vůdců radikálního mladohegelovského hnutí, znemožnila mu pruská vláda akademickou dráhu. 1842-43 byl redaktorem Rheinische Zeitung (Rýnské noviny). M. sám, od počátku dialektik a ateista, dozrával mj. v důsledku počínajícího systematického studia polit. ekon. a vlivu filozofie L. Feuerbacha v důsledného filoz. materialistu. Po zákazu Rýnských novin přesídlil s Jenny von Westphalen, která se v červnu 1843 stala jeho chotí, do Paříže, kde společně s A. Rugem vydával Deutsch-französische Jahrbücher (Něm.-fr. ročenky). V článcích K židovské otázce a Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva (1844) se odráží jeho přechod k věd. kom. V Paříži se seznámil s H. Heinem a G. Herweghem, studoval zevrubně dějiny fr. burž. rev. konce 18.st. a angl. burž. polit. ekonomii. V srpnu 1844 navázal přátelství s B. Engelsem a od té doby začíná jejich intenzívní vzájemná spolupráce. M. a Engels napsali a vydali 1844 společně Svatou rodinu neboli Kritiku kritické kritiky, v níž se polemicky vyrovnali s názory B. Bauera a jeho kruhu. V průběhu této práce studoval M. podrobně angl. a fr. materialisty 17. a 18.st. Jeho přechod na pozice kom. byl též podmíněn rozvojem tříd. bojů v Evropě, zráním rev. situace v řadě zemí, účastí v polit. bojích i studiem kriticko-utopického social. a kom. V březnu 1845 načrtl M. v Tezích o Feuerbachovi obrysy nového svět. názoru. Jestliže v již zmíněných pracích M. vytyčil světově hist. úlohu proletariátu, nutnost soc. rev. a nezbytnost spojení děl. hnutí s vědeckým svět. názorem, pak v Ekonomicko-filozofických rukopisech a Německé ideologii je dialekticko-mater. pojetí světa a dějin soustavně rozvinuto. Ačkoli obě díla obsahují první formulaci důl. principů a kategorií hist.mat., byla vydána teprve z pozůstalosti ve 30.letech 20.st. Polemika s mladoburž. radikály a socialisty W. Ch. Weitlingem, K. Grünem a zejména P. J. Proudhonem pokračovala a vrcholila v Marxově Bídě filozofie (1847), považované za první dílo zralého marxismu. Výsledky obsažené v Německé ideologii užil M. v tomto díle k rozvinutí marx. polit. ekonomie. V témže roce vstoupil M. v Bruselu, kam přesídlil spolu s B. Engelsem, do Svazu komunistů; oba jako účastníci jeho II. sjezdu byli pověřeni vypracovat programový dokument této mez. děl. organizace - Manifest komunistické strany (1848). Manifest obsahuje historicko-filoz. jádro marxismu, důsledný materialismus, aplikovaný i na oblast společnosti, dialektiku jako nejvšestrannější učení o vývoji, teorii třídního boje a světodějného poslání proletariátu jako tvůrce nové, kom. společnosti. 1848 se stal M. předsedou ústředního vedení Svazu komunistů. Když na jaře 1848 vypukla buržoazně dem. rev., vrátil se M. do Německa, kde v Kolíně nad Rýnem vydával od června 1848 do května 1849 Neue Rheinische Zeitung (Nové rýnské noviny). Program revoluce vyložili M. s Engelsem v podobě Požadavků komunistické strany v Německu. Ve svém listě publikoval M. mj. přednášku Námezdní práce a kapitál, v níž rozvinul svou teorii nadhodnoty a vysvětlil podstatu vykořisťování. Po rozboru průběhu revolucí v Evropě 1848-49 rozvinul teorii social. revoluce a demokratické diktatury proletariátu a nutnosti svazku děl. třídy s rolnictvem v práci Třídní boje ve Francii 1848-50, vydané 1850. V ní se poprvé objevuje termín "diktatura proletariátu" a formulace zespolečenštění výrobních prostředků. V březnu 1850, v průběhu bojů za obnovu Svazu komunistů, vypracovali M. s Engelsem prvou (březnovou) Adresu ÚV Svazu komunistů, v níž podali klas. formulaci ideje nepřetržité revoluce. Zásadní teoretický význam má Marxovo vystoupení 15. 9. 1850 na zasedání ÚV Svazu komunistů, kde došlo k rozkolu na většinu vedenou Marxem a menšinu v čele s avanturistickou skupinou A. Willicha a K. Ch. F. Schappera. V prosinci 1851 az v březnu 1852 napsal M. jako zobecnění zkušeností z revoluce studii 18. Orumaire Ludvíka Bonaparta (1852), v níž formuloval závěr o nezbytnosti rozbití starého státního aparátu jako podmínky vítězné revoluce. Na rozpuštění Svazu komunistů v Německu a inscenování procesu s jeho vůdci v Kolíně nad Rýnem odpověděl M. spisem Odhalení o kolínském procesu s komunisty (1853). V těžkém ovzduší reakce, tísněn materiálním nedostatkem, kterému by byl bez Engelsovy pomoci pravděpodobně podlehl, byl nucen stát se spoluprac. amer. listu New York Daily Tribune, dále Nové americké encyklopedie (1857-60), něm. dem. listu Neue Oder-Zeitung (1855) a vídeňského liberálního listu Die Presse (1861-1862). Současně však spolupracoval s brit. chartistickým tiskem a pracoval v redakci londýnského něm. čas. Das Volk (1859). Od 1850 obnovil M. intenzívní ekon. studia. V jeho teor. činnosti převládala před 1848 filozofie, v období revolucí polit. teorie marxismu, od 50.let polit. ekon. 1857 napsal Úvod ke kritice politické ekonomie, v němž vymezil předmět a podal rozvinutou charakteristiku metody polit. ekon.; od října 1857 do května 1858 vytvořil Kritiku politické ekonomie, první variantu svého budoucího hlavního díla Kapitálu, který vedle mater koncepce dějin rozvíjí teorii nadhodnoty. V červnu 1859 vyšla kniha Ke kritice politické ekonomie, v jejímž úvodu podal M. klasickou charakteristiku podstaty mater. pojetí dějin. 1860 byl M. nucen přerušit své ekon. studie, aby odrazil antikom. útoky K. Vogta (Pan Vogt). Další varianta budoucího Kapitálu byla M. zpracována 1861-1863 v podobě Teorií o nadhodnotě (čtvrtý svazek budouciho Kapitálu) s rozborem všech dosavadních pokusů o teor. pochopení hodnoty a nadhodnoty. 1863-65 napsal novou variantu prvního až třetího svazku a 1867 definitivní znění prvního svazku Kapitálu, který vyšel v Hamburku téhož roku. Tím byl dovršen dlouhý a složitý proces vývoje socialismu od utopie k vědě. V díle jsou odhaleny pohybové a vývojové zákony kap. a dokázána nutnost jeho zániku a přeměny v kom. společnost. Dílo podalo definitivní zdůvodnění teorie věd. kom. Další dva díly Kapitálu se M. přes intenzívní úsilí nepodařilo dokončit; tento úkol splnil na zákl. Marxových rukopisů B. Engels, který je vydal 1885 a 1894. Když byla 1864 zal. první mez. děl. organizace I. internacionála, Marx se stal členem jejt gen. rady a jejím faktickým zakl. a vůdcem. Vytvořil její první programové dokumenty, byl ogranizátorem všech jejích kongresů a konferencí. Vedl boj s lassalismem, proudhonismem a bakuninismem. Po přenesení sídla gen. rady do New Yorku se přímo její práce neúčastnil. Pařížskou komunu přivítal jako první pokus o diktaturu proletariátu; organizoval jí všestrannou pomoc a po jejím pádu analyzoval a zobecnil zkušenosti z její vlády v Občanské válce ve Francii (1871). 1875 podrobil kritice návrh programu Soc. dem. strany Německa (Kritika Gothajského programu); v této kritice, jež je zaměřena především proti lassalovskému oportunismu, podal M. klasickou formulaci o přechodném období od kap. ke kom., o dvou fázích kom. spol. Spolu s B. Engelsem vystupoval proti oportunismu něm. sociální dem. Do Engelsova Anti-Dühringa přispěl kapitolou o dějinách polit. ekon. V souvislosti se svým dlouholetým studiem mat. podal koncem 70. a počátkem 80.let dial. mat. zdůvodnění diferenciálního počtu. Pečlivě studoval též práce z prehistorie lidstva, zejm. díla J. L. Morgana. - M. vynikal nejenom intelektem, erudicí a vůlí, ale měl též silný fyzický organismus; nicméně usilovná práce, neustálá hmotná tíseň a strádání (sám se označil jako "pauper", angl. chudý, nemajetný) a osobní a rodinné důsledky těchto nepříznivých podmínek podkopaly jeho zdraví. Engels zakončil řeč nad jeho hrobem na Highgatském hřbitově v Londýně prorockými slovy: "Jeho jméno a jeho dílo přetrvají staletí."
