Malá dohoda
Malá dohoda, voj.polit. aliance ČSR, Jugoslávie a Rumunska 1921-39. Jejím zákl. byly dvojstranné voj. smlouvy, uzavřené mezi těmito státy 1920 až 1921 (1920 čs.-jug., 1921 čs.-rumunská a rumunsko-jug. smlouva); ty byly 1922 doplněny třemi multilaterálními smlouvami o polit. a hosp. spolupráci a 1930 dohodou o pravidelných schůzkách min. zahr. členských států. Pevnou strukturu dostala M. d. až tzv. organizačním paktem, podepsaným 16. 2. 1933 v Zenevě; platnost všech zákl. smluv prodloužena na neurčito, zřízena Stálá rada (se sekretariátem) pro koordinaci zahr. polit. a Hosp. rada pro řízení ekon. spolupráce. Cílem M. d. bylo udržet status quo ve stř. a jv. Evropě, daný výsledky pařížské mírové konference 1919-20, zabránit restauraci Habsburků, anšlusu Rakouska a zejména čelit maď. snahám o revizi trianonského míru; zároveň byla objektivně namířena proti SSSR v rámci tzv. cordon sanitaire. Tvořila součást fr. spojeneckého systému (Francie měla s každým ze států M. d. spojeneckou smlouvu). Rozhodující úlohu v M.d. hrála ČSR, jejíž kapitál se význ. podílel na vyzbrojování rumunské a jug. armády; čs. min. zahr. E. Beneš byl spolu s rumunským min. zahraničí N. Tituleskem hl. tvůrcem a představitelem M. d. Ve 2.pol. 30.let však v Jugoslávii a Rumunsku sílil vliv nacist. Německa a fašist. Itálie; Benešovy a Tituleskovy snahy o konsolidaci M. d. a zlepšení vztahů se SSSR nenalezly náležitý ohlas - postupně docházelo k celkové dezintegraci aliance. Poslední zasedání Stálé rady se konalo dne 21. 8. 1938, po Mnichovu došlo k faktickému rozpadu M. d. a v únoru 1939 vypověděly Jugoslávie a Rumunsko oficiálně své spojenecké závazky.
