Makedonie starověká
Makedonie [-ny-], Makedonie starověká - v 5.-2.st. př.n.l. státní útvar na Balk. poloostrově. Do těsnějších styků s oblastmi osídlenýmt Řeky se M. dostala v 6.st. př.n.l. Zač. 5.st. uznali mak. králové suverenitu perského krále. Obdobím rozmachu městského života i hosp. byla vláda krále Archeláa. Do řec. poměrů zasáhl mak. král Filip II., který kolem pol.4.st. připojil k M. Trácii, Thesálii, poloostrov Chalkidiké a Fokidu a získal tak převahu nad Řeckem. Jeho syn Alexandr Veliký dobyl perskou říši a vytvořil velký nesourodý celek, který se po jeho smrti 323 př.n.l. rozpadl a byl rozdělen mezi diadochy. Vládu v M. získal Perdikkás, po jeho vypuzení Kassandros a nakonec Antigonovci. Za jejich vlády si M. udržela četnými válkami hegemonii v Řecku. Za Filipa V. se postavila na straně Kartága proti pronikajícímu řím. vlivu; to bylo podnětem ke třem mak. válkám, v nichž bitvou u Kynoskefal 197 př.n.l. ztratila M. nadvládu nad Řeckem a porážkou mak. krále Persea u Pydny 168 př.n.l. pozbyla nezávislosti. Byla rozdělena na čtyři nezávislé oblasti (tetrarchie) a 148 př.n.l. se stala řím. provincií.
