Mácha Karel Hynek
Mácha Karel Hynek, 16. 11. 1810 - 6. 11. 1836, č. básník; nejvýzn. představitel č. rev. romant. před 1848. Po studentských něm. básních (Versuche des Ignaz Mácha - Pokusy Hynka Máchy) psal česky a ztotožnil se s myšlenkami vlastenecky uvědomělé, dem. a rev. naladěné inteligence, na jejíchž kult. podnicích a činnosti se aktivně podílel (např. jako ochotník Tylova Kajetánského divadla). Za svého života otiskl M. jen několik prací a vydal lyrickoepickou báseň Máj. Většina díla zůstala v rukopise a vyšla až posmrtně. M. se brzy zbavil dobových konvencí ohlasové a hist. poezie a zaměřil se k zachycení neustále se vracející touhy po vyslovení osudových rozporů naplňujících život člověka a k hledání odpovědi na otázku o konečnosti lidské existence, kterou chápal jako součást přír. dění. Postava poutníka a vyděděnce i řada emocionálních obrazných spojení prochází Máchovou lyrikou, hist. prózou (Křivoklad - část cyklu Kat) i dram. zlomky; v prozaických Obrazech ze zivota mého (Večer na Bezdězu, Marinka), v povídce Cikáni jsou vyjádřeny romant. prvky, vrcholící v Máji (1836). V této básni, kde se vzájemně prolíná oslava májové přírody a romant. příběh otcovraha, dobudoval M. svůj reflexívní obraz lidského života. Na svou dobu nebývalým rozšířením vyjadřovacích možností poezie, bohatou obrazností a schopností barevného a zvukového vnímání reality položil M. základy moderního č. básnictví. Lidskou složitost Máchovy osobnosti a způsob jeho bás. tvorby zpřístupňují zápisníky a deníky (Literární zápisníky, Deníky, Dopisy).
