Ludvík IV. Bavor
Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů, kolem 1283 - 11. 10. 1347, od 1314 řím.něm. král a od 1328 císař. Od 1310 vévoda hornobavorský, 1313 porazil rak. vévodu Fridricha Krásného u Gemmelsdorfu a byl vybrán protihabsburskou koalicí knížat vedenou Lucemburky za krále. Bojoval s protikrálem Fridrichem Krásným, porazil ho ve spojení s Janem Lucemburským 1322 u Mühldorfu. 1325 uzavřel s Fridrichem dohodu o spoluvládě v říši. V říšské politice sledoval pouze zájmy svého rodu, dostal se postupně do rozporu se zájmy Lucemburků. 1323 udělil svému synovi Ludvíku Staršímu Braniborsko, 1341 ovládl Dolní Bavory, 1342 vytlačil Lucemburky z Tyrolska (sňatek Markéty Pyskaté s Ludvíkem Starším), 1345 získal hrabství Hennegau (Hainaut) a Holland. Od 1323 byl ve sporu s papežem Janem XXlI., byl od něho dán do klatby. L. IV. B. částečně ideologicky využil názory kritiků papežské moci (Marsilius z Padovy, Ockham), ve spojení s it. ghibelliny a rodem Colonna ovládl Řím a dal se korunovat na císaře ,,jménem řím. lidu". Papež Kliment Vl. se v boji proti L. IV. B. spojil s Lucemburky (1346 volba protikrále Karla IV.). Náhlá Ludvíkova smrt umožnila Karlu IV. získatv říši převahu.
