Krejčí František filozof
Krejčí František, 21.8. 1858 - 24.5. 1934, č. filozof a psycholog; prof. UK, zakl. moderní č. psychol. Organizátor č. filoz. života, spoluzakl. a red. revue Česká mysl (1900-31). Žák Durdíkův, vyšel v psychol. z herbartismu a tzv. národové psychol., později vypracoval vlastní psychol. systém. Vedoucí představitel č. pozitivismu; vycházel z klas. pozitivismu spencerovského typu. Za základní otázku filoz. pokládal problém poznatelnosti transcendentna (tj. podstaty světa); její uznávání označoval za idealismus, popírání za pozitivismus. Boj idealismu s pozitivismem chápal jako trvalý výraz konfliktu náb. s vědou a jako hl. obsah dějin filoz. Vědu jako log. výraz empirie považoval za jediný pramen poznání. Filoz. zakládal hl. na psychologii, psychol. na biologii. Svůj agnosticismus, ovlivněný Kantovým kriticismem (přeložil do č. Kritiku čistého rozumu), zaměřoval K. proti náb. a ideal. metafyzice. V psychol. odmítal pojem duše (psychologie bez duše), psychické jevy vykládal jako uvědomělé reakce organismu, charakterizované trojstránkovitostí (představy, city a vůle). Krejčího etika je protiklerikální, laická, přirozená. V posledních letech svého života připouští empiricky podložené hypotézy o podstatě jsoucna, překonává biologismus a psychologismus, doceňující význam Hegelovy filozofie ap. Ostře kritizoval některé formy idealismu; přední činitel Volné myšlenky, hlásící se k nemarx. pojatému social., v němž spatřoval realizaci humanitního principu. Vystupoval spolu se Z. Nejedlým a J. Fučíkem proti fašismu, na obranu dem. Krejčího filoz. měla v meziválečném období značný vliv na č. i sl. myšlení, získala mu četné stoupence, zejm. mezi pedag. a věd. inteligencí. Hl. spisy: Filozofie přítomnosti, Filozofie posledních let před válkou, Pozitivní etika.
