Kramář Karel
Kramář Karel, 27. 12. 1860 - 26. 5. 1937, č. politik a státník, právník, národohospodář a průmyslník; první min. předseda ČSR. 1889 vytvořil spolu s T. G. Masarykem a J. Kaizlem první kroužek realistů, 1890 vstoupil do mladočeské strany a na zač. 20.st. se stal jejím vůdcem. Od 1891 poslanec rak. říšské rady, od 1894 č. zemského sněmu. Hlasatel tzv. pozitivní politiky, odmítající č. státoprávní radikalismus a směřující k pozvolnému posilování hosp., polit. a kult. pozic č. národa i ostatních slovanských národů v rak.-uh. monarchii. Tvůrce novoslovanství, organizátor všeslovanských sjezdů v Praze (1908) a Sofii (1910); usiloval o zahr. politické sblížení Rakousko-Uherska s carským Ruskem. Za 1.svět. války čelný představitel domácího odboje; 1915 zatčen a 1916 odsouzen rak.-uh. voj. justicí k trestu smrti, 1917 amnestován. 1918-19 předseda Č. státoprávní dem., 1918 předseda Nár. výboru čs., od listopadu 1918 do července 1919 předseda první vlády ČSR, 1919 vedoucí čs. delegace na pařížské mírové konferenci. Od 1919 předseda Čs. národní demokracie, resp. Nár. sjednocení a poslanec NS. V zahr. polit. stoupenec protisov. linie; jeden z hl. odpůrců polit. skupiny Hradu. - Autor řady hist. právních (České státní právo) a národohosp. spisů; spoluautor Dějin české politiky nové doby.
