Kollár Ján
Kollár Ján , 29. 7. 1793 - 24. 1. 1852, č. a sl. básník; hl. představitel klasicismu v č. a sl. poezii, evang. kazatel v Pešti a 1849-52 prof. slovanské archeologie na univ. ve Vídni. Hlasatel slovanské vzájemnosti. První sbírka Básně obsahovala milostnou a vlasteneckou lyriku, která vyvrcholila v lyrickoepické skladbě Slávy dcera (1824), v níž se básníkova milovaná bytost stává alegorickou vykupitelkou křivd spáchaných na Slovanech. Mnohé znělky ze Slávy dcery přešly do vědomí Slovanů jako živé podněty nár. probuzení, vlastenecké aktivity a humanismu. Slovanskou koncepci zdůvodnil J. Kollár rozpravou O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými , rozváděl ji v kázáních (Dobré vlastnosti národu slovanského , Nedělní svátečné i príležitostné kázně a reči ), usiloval o její upevnění i hist. a filoz. díly (Slávy bohyně . Rozpravy o jmenách . Cestopis , Staroitalia slavjanská ). Ve spolupráci s P. J. Safaříkem vydal dvě sbirky sl. lid. písní, jež dovršil dvousvazkovým souborem Národnie zpievanky . Jimi připravil cestu ke kodifikaci spisovné slovenštině, kterou však sám nikdy za spisovný jaz. neuznal. Byl iniciátorem spisu proti štúrovské slovenštině Hlasové o potrebějednoty spisovného jazyka pro [C]echy , Moravany a Slováky . Tento postoj vyplýval z jeho slovanské koncepce, uznávající jen čtyři slovanské jaz.: ruštinu, ilyrštinu, polštinu a českoslovenštinu. Napsal vlastní biografii Paměti z mladosti let života .
