Kierkegaard Sören
Kierkegaard [kjerkegór] Sören, 5. 5. 1813 - 11. 11. 1855, dán. teolog, filozof a spisovatel; předchůdce existencialismu a tzv. dialektické teologie. Jeho myšlení je prvním vyhraněným teor. výrazem krize moderní filoz. a náb. názoru v pol. 19.st. S něm. romantikou sdílí zjitřený pocit subjektivity; sokratovskou ironii, o níž napsal svou magisterskou disertaci, interpretoval v duchu protestantismu. Především však K. reprezentuje protiracionalistickou reakci na hegelovskou filoz. Jeho hl. problém je, jak se může konkrétní člověk ve své konečnosti prosadit proti "totalitním" nárokům logicky zkonstruovaného světa, proti spol. nivelaci a formalisticky zplaněné víře oficiálního kř. G. W. F. Hegela kritizoval jako vrchol filoz., která zbytněním obecného, lidstva, lidu, státu vylučuje ontologický význam osobnostního principu. Proti tomu staví "subjektivní pravdu", "individuální existenci", "kvalitativní dialektiku" jako prostředky zachování osobního poměru jedince k bohu. Na cestě k bohu prochází člověk podle K. třemi stupni: v estetickém stadiu se oddává smyslově emocionálním slastem, ale zříká se své "autentické existence", což vede k rozčarování; v etickém stadiu poznává a volí sám sebe a hledá harmonii se společností; v nejvyšším náb. stadiu, k němuž dospívá pro radikální protiklad božského a lidského světa jen "skokem", nalézá své pravé bytí v náb. smyslu existence. K. svým způsobem obnovil patristickou zásadu credo, quia absurdum: víra začíná tam, kde myšlení končí. K. trvá na radikální paradoxnosti víry a vysmívá se pokusům hegelovské filoz. nebo liberální protestantské teologie víru racionalizovat. Věd. způsob filoz. odmítá; do filoz. zavádí kategorie strachu, zklamání, odhodlanosti ap. a vytváří myšlenkové struktury, které se do té doby v evr. filoz. nevyskytovaly. K. se dostal do ostrých konfliktů s dán. církví a státem; jeho filozofie byla za jeho života a delší dobu po jeho smrti téměř neznámá. Ve 20.st. se však ke Kierkegaardovu myšlení vrátila protestantská "dialektická teologie" a od 20. let 20.st. existencialismus. Způsob Kierkegaardova filozofování se stal vzorem pro iracionalistické směry filozofie.
