Keltové
Keltové, Galové (lat. Galli) - skupina indoevr. kmenů; jejich počátky se hledají v mladobronzových kulturách popelnicových polí mezi Čechami a sv. Francií (nebo i v předchozí mohylové kultuře). V halštatském období bylo krystalizačním jádrem keltského světa území sz. od Alp, kde docházelo k úzkým obch. kontaktům vyšších vrstev s Itálií (s Etrusky) a řec. Massilií a kde se vytvářel i svébytný laténský styl (šperky); odtud vycházela na zlomu 5. a 4. st. př.n.l. hist. doložená expanze keltských skupin (prvotní rozšíření keltských kmenů do Španělska a na brit. ostrovy proběhlo již dříve), způsobená snad relativním přelidněním. Ve 4.-3.st. př.n.l. K. postupně ovládli Itálii, pronikli do karpatské kotliny a na Balkánský poloostrov. Část se jich usadila v Malé Asii (Galatie). Po omezení moci se K. soustředili ve stř. Evropě (Bojohemum), což dokládají kostrové hroby, sídliště, kultovní místa a od pol. 2.st. př.n.l. oppida, zárodky měst. V 1.st. př.n.l. se dostali ve Francii a již. od Dunaje pod řím. nadvládu, pod niž se uchylovali před náporem germ. kmenů. Nejdéle se udrželi na brit. ostrovech (renesance umění od 7.st.); jejich potomci jsou v Bretani, Walesu, Skotsku a Irsku, někde si zachovali svůj jazyk. Stali se důležitou složkou při vzniku některých národností, zvl. francouzské a anglické. K. vytvořili vyspělou laténskou kult. (La Tène) na zákl. rozvinuté metalurgie železa, v zeměd. užívali železnou radlici a rotační mlýnky na obilí, v hrnčířství rychlý kruh, v um. řemesle mj. email, sklo, sapropelit; mnohé se stalo trvalým dědictvím v dalším vývoji. - K. svým hosp., kult. a diferencovanou spol. (aristokratická vrstva, kněží - druidové, bojovníci) stáli na prahu třídní spol. V důsledku etnických pohybů ve stř. Evropě a zejm. expanze řím. říše byl na evr. kontinentu přerušen samostatný vývoj kelt. kmenů, které se romanizovaly. Svou kult. svébytnost a nezávislost si K. uhájili pouze v dnešním Irsku a ve Walesu.
