Katalánie
Katalánie [-ny-], též Katalánsko - kat. Catalunya, špan. Cataluña - hist. území v sv. Španělsku. Od 1977 autonomní území ve Španělsku (kat. Comunitat Autònoma de Catalunya, špan. Comunidad Autoònoma de Cataluña) s hlavním městem Barcelona; rozloha 32 114 km2, 6,99 mil. obyv. (2003) - Vytvářelo se v průběhu reconquisty dobýváním a částečným dosídlováním území ovládnutých Araby. Jeho zákl. byla od 801 špan. marka franské říše. Ta se brzy rozpadla na samostatná hrabství, z nichž nejvýzn. bylo barcelonské. Katalánská hrabství patřila do 12.st. formálně k Francii. Rozšiřovala své území v dolním povodí ř. Ebro, patřila hosp. a kult. k nejvyspělejším územím záp. Evropy. Sňatkem barcelonského hraběte Raimunda Berengara IV. s aragonskou královnou Petronilou byl položen l137 základ unie Katalánie s Aragonií. Panovníci získali pod přímou kontrolu další katalánská hrabství (Urgell, Ampurias, Aurembiaix); v K. se zformovalo jednotné zemské právo a polit. instituce s centrem v Barceloně. Katalánci se účastnili dobývání a kolonizace Baleárských ostrovů a král. Valencie (tzv. katalánské země). Spory mezi K. a aragonskými králi, zejména za Jana II., upevnily zvláštní postavení K., které přetrvalo až do novověku. Za válek o dědictví špan. podpořila K. habsburského kandidáta; v rámci centralizace státu ztratila 1714 svá hist. práva. 1812 ji Napoleon I. připojil k Francii. Po obnovení bourbonské monarchie ve Španělsku 1814 v K. hnutí za auton. či za nezávislost země. V karlistických válkách byla K. oporou karlistických pretendentů. Rozvoj prům. vedl ke vzniku organizovaného děl. hnutí, které však bylo silně ovlivněno anarchismem. Po pádu monarchie 1932 vyhlásila K. auton.; 6. 10. 1934 vyhlášena a brzy potlačena samostatná rep. Za obč. války 1936-39 stála K. na straně republikánů, po vítězství frankistů 1939 ztratila auton. postavení. V 60.letech centrum protifrankistického hnutí odporu. 1977 poskytla nová špan. vláda K. auton., kterou potvrdily výsledky referenda v říjnu 1979.
