Karel I. Veliký
Karel I. Veliký, 2. 4. 747 - 28. 1. 814, od 768 franský a od 774 langobardský král, od 800 řím. císař; syn Pipina III. Vládu nastoupil se svým bratrem Karlomanem, na krále byli oba korunováni papežem za otcova života 754 v Saint-Denis. Po Karlomanově smrti (771) jediný vládce franské říše. 774 dobyl král. Langobardů (sev. a stř. Itálie). 778 vedl neúspěšnou výpravu na Pyrenejský poloostrov (smrt markraběte Rolanda v průsmyku Roncesvalles), v dalších výpravách do 801 rozšířil území franské říše až k Ebru (špan. marka). Od 772 vedl 33 let války za podrobení a christianizaci Sasů (v oblasti mezi Rýnem a Labem); uzavřel spojenectví s Obodrity, donutil k odvádění poplatků Dány a slovanské kmeny na východní hranici říše. 788 dobyl Bavorsko, 791-796 porazil Avary a zřídil panonskou marku. Expanzívní cíle franské říše byly ideologicky vyjádřeny jeho programem renovatio imperii (obnova císařství, obnova řím. říše). 800 byl v Římě papežem korunován. 803-812 válčil s Byzancí o převahu v Jaderském moři (benátské laguny, Dalmácie); boj skončil kompromisem, Byzanc si udržela pobřežní území a uznala K. I. V. za císaře. Integrita franské říše byla za K. I. V. upevněna rozšiřováním hrabské soustavy a jednotného ekon. a mincovního systému, vydáváním kapitulárií (zákonných nařízení) pro celé území říše a spojením panovnické moci s církví. K. I. V. podporoval obnovu školství a vědy (Alkuin z Yorku, Pavel Diakon), za jeho vlády rozkvět dvorského a círk. umění (karolínská renesance).
