Jihočeský kraj
Jihočeský kraj, adm. jednotka v ČR v již. Cechách; 11 345 km2, 694 642 obyv. (1985), 6l obyv./km2, kr.m. Ceské Budějovice. Jádrem kr. jsou pánve Ceskobudějovická a Třeboňská, oddělené Lišovským prahem a obklopené na S Středoč. pahorkatinou, na SV Ceskomor. vrchovinou, na J Novohradskými horami a na Z Šumavou. Na SZ je výběžek Brd. Osou kr. je Vltava s přítoky, zprava Malše se Stropnicí a Lužnice s Nežárkou, zleva Otava s Volyňkou a Blanicí. Na Vltavě je Lipenská přehradní nádrž a zasahuje sem horní část Orlické přehradní nádrže, na Malši je Římovská a na Zelivce Sedlická a horní část Zelivské přehradní nádrže. V J. k. je vých. část chráněné krajinné oblasti Šumavy a mnoho přír. rezervací. Ložiska jílů, kaolínu, křemeliny, lignitu, rašeliny, stav. hmot (písků, štěrků). - J. k. je převážně zeměd. (v zemědělství je trvale činných 6l 958 pracujících, 1984; J. k. má 580 000 ha zeměd. půdy, 1985). Dobré podmínky pro živoč. výrobu. Chov skotu 485 000 kusů, prasat 511 000, ovcí 35 000, drůbeže 3,16 mil. (1985). Tradiční je rybníkářství. Pěstují se obilniny: pšenice, sklizeň 364 000 t, ječmen 350 000 tun, žito a sourež 148 000 t (1984) a především brambory 675 000 t, (1984); dále pícniny, řepka a řepice, len, řepa cukrová. Lesní půda zaujímala 411 795 ha (1985). lntenzívní rozvoj prům. začal až po 1945, hl. v prům. stroj. (zeměd. a obráběcí stroje, motocykly, vzduchotech. zařízení, potr. stroje), dále v el.tech., text. a oděvním, dřevozpracujícím, nábytkářském, chem. a pap., stavebních hmot, keramiky a sklář., pivovarnickém a konzervárenském, masném, mlékárenském aj. Největší prům. střediska: Č. Budějovice, Strakonice, Tábor, Písek, Jindřichův Hradec, Milevsko, Pelhřimov, Prachatice, Ceský Krumlov, Třeboň, Soběslav.
