Itálie historický přehled II.
Itálie historický přehled II. - 800 císařská korunovace Karla Velikého, 809 dóže vládcem Benátek, 826 invaze Aghlabovců na Sicílii, 843 verdunská smlouva; I. připadla císaři Lotharovi l. 844-875 Ludvík II. z dyn. Karlovců 850 Korsiku dobyli Arabové konec 9.st. osamostatnění čtyř byz. judikátů na Sardinii 875-877 získání císařské hodnosti a svrchovanosti nad l. zápa- dofranským králem Karlem II. Holým 88l-887 císařský titul přenesen na vládce východofranské říše (Karel III. Tlustý) 888-924 it. král Berengar l. 889-894 samostatné král. Wida Spoletského (89l císař) 894, 895 až tažení východofranského krále Arnulfa Korutanského 896 do I. (896 císař) 926-945 it. král Hugo Provensálský 932-954 vláda Albericha v Římě 950-96l it. králové Berengar II. a Adalbert Ivrejský 96l ovládnutí it. král. něm. králem Otou I. a jeho manžel- kou Adelheidou 2. 2. 962 císařská korunovace Oty I. papežem Janem Xll. (vznik řím. něm. říše, zrušena 1806) 973-98l vláda protiněm. rodu Crescenzi v Římě 98l-982 it. tažení Oty II.; dobyl Řím, poražen Araby u mysu Colonne v již. Itálii 984 obnovení moci Crescenziů v Římě; poraženi 998 Otou III. 998-1002 vláda Oty III. l002-15 it. král Arduin Ivrejský l014-22 neúspěšné snahy Jindřicha II. (od l014 císař) o trvalé podrobení Itálie l016 příchod normanských družin do již. l. (obrana Saler- na proti Arabům) okolo l020 vytlačení Arabů z Korsiky (ostrov přešel pod správu arcibiskupa z Pisy) l026-27 Konrád II. it. králem a řím.něm. císařem. Uskutečně- no volné spojení Německa, Burgundska a l. (tzv. jed- nota tří království - tria regna), které tvořilo vnějši podobu řím.něm. říše ve středověku l04l-44 lid. hnutí pataria v Miláně l059 Robert Guiscard přijal od papeže v léno dosavadní i budoucí normanské výboje v I. (byz. a arab. državy) l060-9l dobytí Sicílie Normany l075 papez Rehoř VII. vyhlásil primát papeže nad císařem l076 počátek boje o investituru (císař Jindřich VII. dal se- sadit papeže a papez Řehoř VIl. císaře) l077 jednání v Canosse l084 dobytí Říma Jindřichem IV. l09l Roger I. knížetem Sicílie 12.st. vznik cechů v italských městech l 122 konkordát wormský (konec boje o investituru) 1 130 vytvoření král. sicilského Rogerem ll.; zahrnovalo Si- cílii a již. Itálii 1143-55 hnutí Arnolda z Brescie l157 zač. bojů mezi papeži a Štaufy l 158 sněm v Roncagliu - Fridrich I. Barbarossa vyhlásil bezprostřední svrchovanost císaře nad it. městy; vole- né m. konzuly měl nahradit císařův podesta l162 zničení odbojného Milána císařským vojskem l 167 smrt Matyldy Toskánské; její držby, odkázané církvi, ovládly středoit. m. komuny l 174 porážka Fridricha I. Barbarossy vojskem it. m. u Leg- nana l177 v Benátkách uzavřen mír mezi papežem a císařem l183 kostnický mír - císař uznal práva a územní moc seve- t.oit. měst l 194 král. sicilské zdědili Štaufové 1203-04 benátská rep. využila IV. křížové výpravy k rozbití byz. říše 1209 korunovace Oty IV. z rodu Welfů za císaře 1226 uzavřen spolek severoit. m. proti císaři Fridrichovi ll. 1238 Fridrich II. udělil Sardinii Enziovi 1239 obnovení bojů Štaufů s papeži vedlo k vytvoření stran guelfů a ghibellinů 50. léta 13.st. faktický rozpad císařské moci v Itálii 1252 zač. zlaté ražby ve Florencii 1258 přijetí sicilské koruny Manfredem 1266 bitva u Beneventa - Karel z Anjou se zmocnil králov- ství sicilského 1268 bitva u Tagliacozza; smrt posledního Štaufovce Kon- radina (popraven) 1282 sicilské nešpory; nástup aragonské dyn. na Sicílii, An- jouovcům zůstalo Neapolsko 14.st. prosazování raně kap. prvků v it. m., boj o moc mezi předními rody ve m. (Torre a Visconti v Miláně, Al- bizzi a Medici ve Florencii) okolo 1300 ovládutí Korsiky Janovany 13ll-13 it. tažení Jindřicha VII. Lucemburského 1328 korunovace Ludvíka Bavora ,,jménem řím. lidu" S. Colonnou za císaře 1323 Sardinie lénem aragonské koruny 133l-33 signorie Jana Lucemburského v sev. Itálii (zahrnovala Bergamo, Como, Pavii, Novaru, Vercelli, Bobbio, Cremonu, Parmu, Modenu, Reggio nell'Emilia, Bo- lognu, Piacenzu, Veronu, Mantovu, Luccu, nepřímo Milán a další území) 1347 povstání v Římě, vyhlášena vláda lidu (Cola di Rien- zo) 1378 povstání ciompi ve Florencii 1378-8l válka o Chioggiu (pokus Janova a Uher o zastavení expanze Benátek); skončila vítězstvím Benátek 15.st. mocenský vzestup Florencie; dalšími význ. státními útvary na zač. renesance byly vévodství milánské, be- nátská rep., král. neapolské a papežský stát 142l ovládnutím judikátu Arborea byla celá Sardinie při- pojena k Aragonu 1434 nastolení vlády rodu Medici ve Florencii 1442 dobytí Neapolska Ferdinandem II. Katolickým (proti nárokům mladší linie Anjouovců) 1447-50 ambrosiánská rep. v Miláně 1450 nastoupili v Milánsku Sforzové 1469-92 vláda Lorenza Medicejského ve Florencii 1480-94 vláda Lodovika Mora v Miláně 1494-1559 it. války - boj mezi Francií a Španělskem o Milánsko a Neapolsko 1494-98 G. Savonarola ve Florencii 1495, 1501 dobytí Neapole Francouzi l 524-25 ovládnutí Milánska špan. vojskem, fr. král František l. byl zajat Karlem V. v bitvě u Pavie 1527 Sacco di Roma 153l vznik toskánského vévodství (rod Medici) 1535 připojení Milánska ke Španělsku l 545 vytvořeno vévodství Parma a Piacenza (rod Farnese) 1559 mír v Cateau-Cambrésis 1628-3l válka o dědictví mantovské 1647-48 protišpan. povstání v Neapoli 1674-76 protišpan. povstání na Sicílii 1701 -14 válka o dědictví španělské 1714 mír rastattský - Neapolsko, Milánsko a Sardinie při- padly Rakousku, Sicílie Savojsku 1717-20 špan. invaze na Sicílii a Sardinii (min. Alberoni) 1718 londýnská dohoda - zřízeno král. sardinské (býv. Sa- vojsko), Sicílie předána Rakousku, nástupnictví v Par- mě a Piacenze slíbeno špan. Bourbonům (synům Al- žběty Parmské) 1735 vídeňský mír - Sicílii a Neapolsko získali špan. Bour- boni (Karel III., později jako špan. král Karel VII.), Parmu a Piacenzu Rakousko 1737 vymření Medicejů; Toskánsko připadlo Františkovi Lotrinskému 1740-48 války o dědictví rak.; vévodství Parma a Piacenza odevzdáno Filipovi Bourbonskému 1768 Korsika součástí Francie 1792 začátek války rev. Francie se Sardinským královstvím 1796-97 první it. tažení Napoleona Bonaparta; zal. cispadán- ská, transpadánská a ligurská rep.; první dvě slouče- ny 29. 6. 1797 v cisalpinskou rep. (mez. uznána mírem v Campoformio) 1798 Francouzi ovládli papežský stát, vyhlášena řím. re- publika 1799 leden vznik parthenopské rep. na území Neapolska duben až zhroucení dem. republik v důsledku it. tažení A. V. srpen Suvorova 180l Napoleon vytvořil král. etrurské 1802 obnovená cisalpinská rep. (zahrnovala Lombardii, část Emilie a Romagnu) přeměna na lt. rep. (1805 It. král., hlavou státu Napoleon I.) 1806 ovládnutí neapolského král. Francouzi (král Josef Bo- naparte, od 1808 Murat) 1807 vznik prvních karbonářských skupin v již. Itálii 1807-08 připojení Král. etrurského (Toskánska) k Francii l 809 připojení papežského státu k Francii 1814-l 5 vídeňský kongres - vytvořeno Král. obojí Sicílie, Sar- dinskému král. připadl Janov, Rakousku Lombardie a Benátsko; jako nezávislé státy obnoveny Toskán- sko, Parma, Modena a papežský stát 1820-21 rev. v Neapoli, potlačená rak. armádou 182l neúspěšná rev. v Piemontě l 83l rev. v Parmě, Toskánsku, Modeně a papežském státě, potlačená Rakušany; zal. hnutí Mladá Itálie (G. Maz- zini) l 846 vyhlášen program neoguelfismu l 847 začal vycházet v Turíně čas. 1l Risorgimento 1848-49 rev. v l., spojená s bojem Sardinského král. za sjedno- cení l. proti Rakousku 1848 leden povstání v Král. obojí Sicílie únor až přijetí ústavy v Toskánsku, Sardinii-Piemontu a v pa- březen pežském státě březen povstání proti Rakušanům v Miláně a v Benátkách; sardinský král Karel Albert vyhlásil válku Rakousku 25. 7. vítězství rak. vojsk u Custozy, Rakušané dobyli Milán a ovládli vévodství Parmu a Modenu l 849 únor vyhlášena Řím. rep. Garibaldim 23. 3. Radecký porazil Karla Alberta u Novary; po bitvě ovládli Rakušané Toskánsko a Francouzi Řím srpen dobytí Benátek Rakušany 1852-59 min. předseda Sardinie-Piemontu C. B. Cavour 1853-56 účast Sardinie-Piemontu v krymské válce 1859-60 válka Sardinie-Piemontu a Francie proti Rakousku; porážka Rakouska vyvolala rev. hnutí v Modeně, Par- mě a Toskánsku, které byly se souhlasem Francie (za odstoupení Savojska a Nizzy) připojeny k Sardinii-Pi- emontu 1859 24. 6. porážka Rakušanů u Solferina l0. 11. curyšský mír (Rakousko se vzdalo Lombardie) 1860 květen vylodění Garibaldiho na Sicílii, počátek rev., která svrhla Bourbony 186l vyhlášeno lt. král. (král Viktor Emanuel II., min. 14. 3. předseda C. B. Cavour, hl.m. Turín) 1864-66 min. předseda La Marmora 1865 hl.m. Florencie 1866 účast I. v rakousko-pruské válce; ačkoliv byla it. voj- ska poražena (u Custozy), vídeňským mírem bylo Ra- kousko nuceno vydat l. Benátsko 1870 l. využila prusko-fr. války k obsazení papežského stá- tu 187l hl.m. Řím; suverénní postavení papeže ve Vatikáně 1876-78 min. předseda A. Depretis (v 80. letech ve vládě .s B. Cairo!im)
