Historický přehled vývoje geografie
Historický přehled vývoje geografie př.n.l. 25.st. mapa údolí Eufratu na hliněné destičce 20.st. babylónský mýtus o stvoření světa a potopě 6.st. filozofové iónské školy se zabývali některými zeměpisnými problémy (záplavy Nilu, zemětřesení); rozšiřování zeměpisných znalostí obch. cestami, zvl. Foiničanů a Řeků; Hekataios Mílétský opravil Anaximandrovu mapu světa. Vyslovil první představu o naší Zemi, která je obtékána oceánem a u Héraklových sloupů souvisí se Středozemním mořem 5.st. kartaginské plavby kolem záp. Afriky (Hanno) 5.-4.st. Aristotelova Meteórologika; Hérodotova představa o světě rozděleném na tři zemědíly (Evropa, Asie, Libye); myšlenky o pěti teplotních oblastech na Zemi 3.-2.st. alexandrijská helénistická škola (měření zeměpisného poledníku, kartografická projekce); Eratosthenova Geografiká, první souhrn všech znalostí o Zemi s mapou; Krates z Mallu - první glóbus n.l. 1.-2.st. Strabónova Geografiká - znaky chorologické koncepce; Ptolemaiova Geografiké hyfégesis (Návod ke geografii) - měření ekumeny s mapou 6.st. Christianiké topografia (křesťanská topografie) Kosmy Indikopleusta - popis obch. cest po tehdy známém světě; úpadek ant. zeměpisných poznatků (např. Slunce se v noci skrývá za horami, velké řeky pramení v ráji); rozvoj geografie u vých. národů (Číňané, Arabové, Peršané) 15.st. it. humanisté přeložili některé spisy ant. geografů a připravili století velkých zámořských objevů 1492 Kolumbova cesta do Nového světa 15.-17.st. století velkých zámořských objevů; nový rozvoj geografie (nová vydání Ptolemaiovy geografie s doplňky) l 519-22 první obeplutí Země F. Magalhãesem; jednota světového oceánu konec 16.st. vycházejí první atlasy 1650 Bernhardus Varentus vydal Geographia generalis, první souhrn všeob. zeměpisu 2.pol. 17. a úspěchy mapování jednotlivých částí zemí; zač. 18.st. poznávání zákonitostí vývoje přírody (G. W. Leibniz, G. Buffon, M. Lomonosov); kosmografie 60. léta 18.st. věd. přírodovědné výpravy za poznáním zemí (např. akademické expedice v Rusku) 1822-59 Die Erdkunde . . . Carla Rittera, základ polit. geografie 1824 vychází první geografický čas. Bulletin de la Société Géographique de Paris 1845-62 Kosmos A. von Humboldta - syntéza poznatků o přírodě Země; rozvoj fyzické geografie 40.-60. léta první pokusy o geografickou syntézu 19.st. (A. F. Middendorf, N. A. Severcov) 1856 stolice pro zeměpis na pražské univ. (docentem jmenován J. Palacký) 70. léta 19.st. v souvislosti s narůstáním monopolního kap. věnuje se geografie přír. zdrojům; převládá zaměření přírodovědné (O. Peschel, F. von Richthofen) a regionální (Reclus); F. Ratzel položil základ k antropogeografickému směru 1871 konal se I. mez. zeměpisný kongres v Antverpách konec 19.st. fr. geografická škola (P. Vidal de la Blache), harmonická jednota přírody a života člověka v rozličných typech krajiny; v Rusku V. V. Dokučajev - rozvoj biogeografie v souvislosti s učením o půdě 1891 první řádný prof. zeměpisu na pražské univ. J. Palacký 1894 zal. Česká spol. zeměvědná v Praze 1895 zal. Sborník České spol. zeměvědné zač. 20.st. studium oblasti jako přír. územní jednotky (L. S. Berg, G. F. Morozov) 1905 první schéma přír. členění celé souše Země 20.-40. léta odklon od studia přírody, studium kulturně 20.st. geografických činitelů; škola kulturní krajiny (O. Schlüter) druhá detailizace geografických disciplín (land use, pol. 20.st. mikrogeomorfologie, let. geografie), mapování zemského povrchu z družic
