Hašek Jaroslav
Hašek Jaroslav, 30. 4. 1883 Praha - 3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou, č. prozaik a novinář. V rozsáhlé humoristické a sat. povídkové tvorbě zesměšňoval měšťácké životní ideály i dobové lit. konvence. Zkušenosti z války, kterou prošel jako voják rak. armády, zajatec, legionář, vyjádřil v nedkončeném románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I.-IV. (1. vyd. 1921-23; odsoudil v něm protihumánní charakter militarismu a oslavil nezničitelnou vitalitu prostého člověka. Román získal svět. popularitu (tradičně ho doprovázejí Ladovy ilustrace), byl přel. do řady jaz. a často dále um. zpracován (dramatizace, opera, film). H. rozsáhlá povídková tvorba vycházela zčásti časopisecky; knižně až posmrtně po 1955 (Črty, povídky a humoresky z cest, Fialový hrom, Utrpení pana Tenkráta, Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, Moje zpověď, Švejk před Švejkem, Vesele o novinách a novinářích). Po pádu totalitního komunistického režimu v býv. Československu vyšly i některé jeho nevydané fejetony, např. Když bolševici zrušili vánoce.
