Francie - dějiny III.
Francie - dějiny III. 8. 4. 1904 entente cordiale (spojenecká smlouva s Velkou Británií) 1905-06 1. marocká krize 1911 2. marocká krize 30. 3. 1912 fr. protektorát nad Marokem 1914-18 účast F. v l. svět. válce 11. 11. 1918 podepsáno příměří v Compiègne 28. 6. 1919 Versailleská mírová smlouva s Německem; F. získala Alsas- ko-Lotrinsko, správu (na 15 let) Sárska a býv. něm. kolonie 1920-43 Sýrie a Libanon mandátním územím Francie 1924 fr.-čs. smlouva 1925-26 protifr. povstání v Maroku 1933 v Římě podepsán Pakt čtyř (Velká Británie, Francie, Němec- ko, Itálie) 1934 6. 2. pokus o fašist. puč v Paříži 12. 12. generální stávka 1935 fr.-sov. spojenecká smlouva 1936-37 vláda lid. fronty 29. 9. 1938 É. Daladier podepsal mnichovskou dohodu; tím vyvrcholila politika appeasementu Francie vůči nacist. Německu 3. 9. 1939 F. vyhlásila válku nacist. Německu; ve skutečnosti neposky- tla žádnou pomoc bojujícímu Polsku (drôle de guerre) 26. 9. 1940 zákaz činnosti KS červen porážka fr. armády; 22. 6. podepsáno v Compiègne příměří; sev. a stř. F. byla okupována něm. vojsky, již. část země při pobřeží Středozemního moře zůstala pod správou fr. kolabo- rantské vlády (maršál Pétain) se sídlem ve Vichy 18. 6. gen. de Gaulle vyzval z Londýna Francouze k pokračování v boji, proklamoval zal. Svobodné Francie 28. 6. Ch. de Gaulle byl uznán brit. vládou za představitele ,,Svo- bodných Francouzů" 3. 7. zničení části fr. válečného loďstva brit. loďstvem v Oranu 13. 7. ustavení kolaborantské Pétainovy vlády ,,Fr. státu" ve Vichy; její platnost uznala většina guvernérů ve fr. koloniích, navá- zaly s ní dipl. styky USA 26. 8. voj. jednotky Svobodné Francie získaly kontrolu nad Fr. rov- níkovou Afrikou 22.-25. 9. neúspěšný pokus de Gaulla a Britů o dobytí Dakaru 27. 10. v Brazzavillu de Gaulle vytvořil Radu na obranu impéria 24. 9. 1941 de Gaulle vyhlásil ustavení Fr. nár. výboru (de facto vládu Svobodné Francie) červenec 1942 Svobodná Francie přejmenována na Bojující Francii; nasaze- ní fr. jed. do bojů proti Afrika-korpsu 8. 11. začala spojenecká invaze do fr. sev. Afriky (bez předchozí do- hody s de Gaullem) 11. 11. 1943 něm. vojska vtrhla do vichistické části Francie l 5. 5. vytvořen společný vedoucí orgán protifašist. odboje ve F. - Nár. rada odporu (CNR) 13. 6. 1944 v Alžíru vyhlášen Fr. výbor nár. osvobození (CFLN) únor vytvořeny Fr. vnitřní síly (FFl) sjednocující různé voj. skupi- ny odboje ve Francii 15. 5. prohlášení Fr. výboru nár. osvobození, že od 2. 6. 1944 začne působit jako prozatímní vláda Francie 6. 6. vylodění Spojenců v Normandii, vytvoření a rychlý postup druhé fronty za podpory fr. protifašist. hnutí 25. 8. povstání v Paříži, osvobozena Leclerkovou tankovou armá- dou 31. 8. fr. prozatímní vláda v Paříži 10. 12. de Gaulle podepsal fr.-sov. smlouvu v Moskvě 1945 7. 5. bezpodmínečná kapitulace něm. vojsk v Remeši 21. 10. referendum o ústavě a volby; Fr. KS nejsilnější polit. stranou (5 miliónů hlasů) 3. 12. znárodnění velkých bank a pojišťoven 1946-54 válka v Indočíně 1946 20. l. de Gaulle odstoupil z funkce předsedy prozatímní vlády 2. 6. nové volby do Nár. shromáždění, celkový přesun voličů do- prava (KS zůstává nejsilnější levicovou stranou) prosinec vstoupila v platnost ústava 4. rep.; vytvořena Fr. unie jako nová forma fr. kolon. říše 1947 4. 3. spojenecká smlouva s Velkou Británií 19. a 26. 10. obecní volby; nejsilněší stranou gaullistická RPF 1948 17. 3. uzavřen Bruselský pakt (od 1955 Západoevr. unie) 28. 5. přijat Marshallův plán 1949 4. 4. vstup do NATO 1952 zač. hosp. konjunktury, souč. prohlubování polit. nestability 1953 rozpad gaullistické RPF 9. 11. F. uznala nezávislost Kambodže 1954-62 alžírská nár. osvob. válka 1954 7. 5. porážka fr. kolon. armády u Dien-bien-phu; 21. 7. F. uznala nezávislost Vietnamu a Laosu 30. 12. Nár. shromáždění schválilo Pařížské dohody 1955-56 uznána nezávislost Maroka 1956 2. l . v parlamentních volbách KS nejsilnější stranou (5,6 miliónu hlasů); vládu získala tzv. rep. fronta (socialisté a radikálové) 5. 11. fr. a brit. jed. se vylodily v Port Saidu (suezská krize) 1957 vznik EHS a Evr. atomového společenství 1958 polit. rozklad 4. repbuliky 13. 5. puč kolon. armády v Alžíru; armáda a organizace alžírských Francouzů žádaly nástup de Gaulla 24. 5. pučisté obsadili Korsiku l. 6. Nár. shromáždění vyslovilo důvěru vládě gen. de Gaulla 28. 9. referendum o nové ústavě (přijata 80 % hlasů), zač. 5. rep. Po- dle ústavy Fr. unie přeměna na Společenství (Communauté) 2. 10. vyhlášena nezávislost Guineje 21. 12. de Gaulle zvolen prez. rep. (úřad formálně převzal 8. 1. 1959) 1960-63 podepsání polit., voj., ekon. a kult. dohod F. s většinou býv. kolonií v Africe (systém smluv nahradil polit. roli Commu- nauté); 1963 podepsalo 14 býv. kolonií smlouvy o přidružení k EHS 1961 22.-26. 4. ,,týden barikád" v Alžírsku - pokus o puč (generálové R. Sa- lan, M. Challe), jenž měl zabránit dohodě s představiteli al- žírského nár. osvob. hnutí 1962 18. 3. podepsání Evianských dohod o ukončení války v Alžírsku; v referendu (8. 4.) je schválilo 91 % fr. voličů 3. 7. Francie uznala nezávislost Alžírska 28. 10. změna v ústavě; prez. bezprostředně volen fr. voliči na 7 let a není odpovědný parlamentu. Dovršení de Gaullova režimu osobní moci listopad gaullisté získali absolutní většinu v Nár. shromáždění 22. 1. 1963 F. a NSR uzavřely smlouvu o těsné spolupráci 1966 vystoupení F. z voj. složky NATO 20. 6.-1. 7. návštěva gen. de Gaulla v SSS 1968 květen až levicové studentské nepokoje v Paříži; byly podpořeny 13. 5. červen gen. stávkou pracujících. Krize gaullistického režimu 1969 demise prez. de Gaulla; v prez. volbách zvítězil těsnou větši- nou G. Pompidou od 70. let stagnace hosp., růst nezaměstnanosti a fin . zadlužení F.; po- kračuje další posilování jaderné síly země 1981 vítězství spojené levice v prez. i v parlamentních volbách; prez. F. Mitterrand, min. předseda P. Mauroy; květen 1983 pravicí organizované studentské demonstrace proti novému vysokoškolskému zákonu (schválen v červnu, součást progra- mu demokratizace školství) srpen 1984 min. předseda L. Fabius; kom. odmítli účast v novélevicové vládě (nesouhlas se sociální a hosp. politikou socialistů) 1984-1985 nepokoje v Nové Kaledonii (hnutí Kanaků za nezávislost)
