Churchill Winston
Churchill, sir Winston Leonard Spencer, 30. 11. 1874 Blenheim, hrabství Oxford - 24. 1. 1965 Londýn, brit. politik a státník; pův. konzervativec, 1906-1924 liberál, poté opět konzervativec. 1896-1898 důstojník v Indii, 1898 se účastnil brit. voj. tažení do Súdánu, 1899-1902 válečný dopisovatel v anglo-búrské válce. Od 1900 poslanec Dolní sněmovny brit. parlamentu; 1906-08 státní tajemník v min. kolonií, 1908-10 min. obch., 1910-11 min. vnitra. 1911-15 první lord admirality, zastánce ostře protiněm. zahr. polit. kursu; po neúspěchu dardanelské operace 1915 odstoupil a 1915-1917 bojoval jako brit. důstojník na frontě ve Francii a Belgii. 1917-18 min. pro zbrojení, 1918-21 min. války a letectví; zasloužil se o motorizaci brit. armády a zvláště o zavedení tanků. Jeden z hl. organizátorů intervence proti sov. Rusku. 1921-22 min. kolonií, 1924-29 min. financí. Ve 30. letech odpůrce appeasementu; kritizoval zahr. politiku Baldwinovy a Chamberlainovy vlády, navrhoval energický postup proti nacist. Německu a odsoudil mnichovskou dohodu. Po vypuknutí 2. světové války jmenován 3. 9. 1939 prvním lordem admirality; od 10. 5. 1940 do 25. 5. 1945 min. předseda koaliční vlády konzervativců, liberálů a labouristů, současně min. obrany a první lord pokladu. Jeden ze tří hlavních představitelů protifašist. koalice - tzv. Velké trojky (Ch., J. V. Stalin, F. D. Roosevelt). Zastupoval Velkou Británii na casablanské, teheránské a jaltské konferenci a na zač. postupimské konference; důsledně hájil zájmy brit. impéria a snažil se omezit vliv SSSR na poválečný vývoj světa. Od května do července 1945 předseda prozatímní vlády konzervativců a liberálů, po porážce Konzervativní strany v parlamentních volbách v červenci 1945 se stal hlavou konzervativní opozice. V březnu 1946 pronesl na univ. v heslo=amer. Fultonu (v.t. fultonský projev) projev, ve kterém použil výraz [helo=železná opona] (angl. Iron Curtain), vyzývající k jednotě anglosaských zemí a vytvoření vojensko-polit. bloku Velké Británie a USA proti SSSR a komunistickým zemím; tento projev je tradičně považován za otevřené vyhlášení studené války. 1951-1955 opět min. předsedou (1951-52 současně ministr obrany). V dubnu 1955 se vzdal funkce min. předsedy i vůdcovství Konzervativní strany, nadále si však zachoval význ. vliv na brit. politiku (osobní poradce brit. královny v zahr. polit. otázkách). - Autor hist. díla o svém předkovi vévodovi z Marlborough a rozsáhlých válečných pamětí. Nob.c. za liter. (1953).
