Burgundsko
Burgundsko, Bourgogne - hist. kraj ve vých. Francii se střediskem v Dijonu (1,62 mil. obyv.), v.t. Bourgogne. V období franské říše součást údělného Burgundského král., od 843 území v rámci říše západofranské (v.t. Burgundské království). Od přelomu 10. a 11.st. vévodství a léno fr. koruny. Za vlády vedlejší větve Kapetovců 1016 až 1361 jedna z nejpokročilejších zemí záp. Evropy (mez. trhy, clunyjské hnutí, burgundský sloh). Vévodský rod měl podíl na reconquistě (zal. dyn. v Portugalsku) a organizaci křížových výprav do Palestiny. 1363-1477 vládla vedlejší linie dyn. Valois, která kombinací sňatkové polit. a voj. nátlaku ovládla řadu území; Filip Smělý získal hrabství Nevers, Flandry, Artois a Franche-Comté, jeho expanze v řím. něm. říši narazila na odpor Lucemburků. V průběhu stoleté války burgundští vévodové zprvu v čele král. dvora; vytlačeni za domácích válek stranou armagnaků, stali se spojenci Anglie (do arraského mírového kongresu 1435). Za Filipa Dobrého se B. vyvíjelo jako samostatný stát; ve Francii bylo rozšířeno o hrabství Mâcon, Auxerre, Boulogne a m. v Pikardii, v řím. něm. říši získalo vévodství brabantské, limburské, lucemburské, hrabství Zeeland, Hainaut, Namur a biskupství utrechtské. Karel Smělý ovládl biskupství lutyšské a vévodství Geldern; bojem o Lotrinsko (v.t. burgundské války) se snažil propojit své fr. a niz. državy. Jeho smrti (1477) využil Maxmilián I. Habsburský (manžel dědičky Karla Smělého Marie Burgundské) k získání Nizozemí a Ludvík XI. k anexi burgundského vévodství. Francie si B. udržela proti nárokům Habsburků mírovými smlouvami v Arrasu 1482, v Cambrai 1526 a v Crépy 1544. Do fr. burž. rev. mělo B. autonomní postavení (vlastní sněm a soudní parlament).
