Bezruč Petr
Bezruč Petr, 15. 9. 1867 Opava - 17. 2. 1958 Olomouc, vl. jm. Vladimír Vašek, č. básník; syn slezského buditele A. Vaška. Dr.h.c. UK (1919). Časopisecky debutoval real. povídkami Studie z Café Lustig, um. nejvýzn. je však jeho sbírka básní Slezské písně. Její podstatná část vznikla na přelomu století a těží z lid. tvorby a jaz. básníkova rodného kraje; byla inspirována zejm. odporem proti sociálnímu a nár. útlaku. Zákl. sbírky vyšel anonymně ve zvl. čísle Času 1903 pod názvem Slezské číslo. Sbírka obsahovala především balady (Maryčka Magdonova, Bernard Žár, Kantor Halfar, Ondráš, Žermanice, 70 000, Ostrava, Já, Smrt Caesarova) a intimní lyriku s krajinným pozadím opavského a těšínského Slezska (Hrabyň, Hlučín, Jen jedenkrát, Kdo na moje místo). Další vyd. sbírky s názvem Slezské písně již mělo větší počet básní. Bezruč se ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jménem, bral na sebe nejrůznější podoby lid. typů souč. i vytvořených v lid. tradici. Jeho kritika byla zaměřena i proti pseudovlastenecké měšťácké spol., zejména v Čechách. Z Bezručovy pozdní tvorby jsou verše s tematikou bilancování života a blížící se smrti (Stužkonoska modrá). Básně nepojaté do Slezských písní vyšly pod názvem Přátelům i nepřátelům.
