Beneš Edvard
Beneš Edvard, 28. 5. 1884 - 3. 9. 1948, č. politik a státník, druhý prez. ČSR; žák, spolupracovník a ideově polit. pokračovatel T. G. Masaryka. Po studiích filoz. a práv v Praze a ve Francii od 1912 docent sociologie UK (od 1921 prof.). Ideově a polit. vyšel ze soc. dem. oportunismu, posléze přešel na pozice Masarykova realismu. Po vypuknutí l. svět. války se nejprve podílel na organizaci domácího odboje (Maffie), v září 1915 odešel do Francie a stal se zde spolu s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem vůdčí osobností zahr. odboje; od 1916 vykonával funkci tajemníka Nár. rady čs. v Paříži. Dipl. i propagandistickou aktivitou se snažil získat vlády dohodových mocností pro myšlenku samostatného státu Čechů a Slováků, přičemž vycházel z čechoslovakistické koncepce jednoho čs. národa. Podílel se na budování čs. zahr. vojska (legií) v dohodových zemích a 1918 souhlasil s vystoupením legií v Rusku proti sov. moci. 14. 10. 1918 pověřen funkcí min. zahr. a vnitra v prozatímní čs. vládě v Paříži, od listopadu 1918 do prosince 1935 min. zahr. ve všech čs. vládách, 1921 - 22 současně min. předseda. Zastupoval ČSR na pařížské mírové konferenc1 1919 - 20, stál u zrodu Spol. národů, 1923 - 27 člen její Rady, 1927 - 28 předseda Výboru bezpečnosti. Měl rozhodující vliv na utváření čs. zahr. polit. v meziválečném období. Vůdčí ideou jeho koncepce bylo zachování versailleského systému v Evropě; nezávislost a územní integritu ČSR chtěl zajistit na zákl. spojeneckých svazků s Francií i se státy Malé dohody, na jejímž vytvoření měl podstatný podíl. V době vzrůstajícího nebezpečí hitlerovské agrese proti ČSR uzavřel 1935 spojeneckou smlouvu se SSSR, vázanou na čs.-fr. smlouvu. Ve vnitřní polit. uplatňoval B. svůj vliv prostřednictvím nár. social. strany, do níž vstoupil 1919 a za kterou byl 1920 - 26 a 1929 - 35 poslancem NS. Spolu s T. G. Masarykem byl hl. reprezentantem polit. skupiny Hradu. 14. 12. 1935 zvolen prez. rep. V září 1938 se podřídil nátlaku Francie a Velké Británie a přijal mnichovský diktát, který znamenal krach jeho dosavadní polit. koncepce. 5. 10. 1938 se vzdal úřadu prez. rep. a odejel do zahr. 1939 přednášel na univ. v Chicagu, po vypuknutí 2. svět. války se vrátil do Evropy a postavil se do čela čs. zahr. odboje. 1940 vytvořil v Londýně čs. exilovou vládu, postupně uznanou všemi mocnostmi protihitlerovské koalice, a přijal funkci prez. rep. 12. 12. 1943 podepsal v Moskvě novou čs.-sov. spojeneckou smlouvu a zahájil zde jednání s představiteli moskevského vedení KSČ o uspořádání poválečné ČSR. 4. 4. 1945 jmenoval první vládu NF. 16. 5. 1945 se vrátil do Prahy jako prez. rep.; do této funkce byl znovu zvolen Ústavodárným NS 19. 6. 1946. Pracoval na obnově demokratického zřízení rep. 25.2. 1948 přijal pod tlakem demisi min. a jmenoval Gottwaldovu vládu. V květnu 1948 odmítl podepsat kom. Ústavu 9. května a 7. 6. 1948 abdikoval. - Hl. spisy: Světová válka a naše revoluce, Demokracie dnes a zítra, Paměti.
