Augustin Augustinus
Augustin [-tyn], Augustinus Aurelius 354-430, kř. teolog a filoz.; nejvýzn. představitel patristiky; biskup hipponský (sev. Afrika), tzv. učitel církve, kanonizován. Jeho život i duchovní svět charakterizují ostré protiklady mezi intelektuální vnímavostí a oddaností dogmatu, živým sebecitem a podřízeností autoritě církve. Usiloval spojit víru v absolutnost bytí boha (novoplatonského ražení) se sebepoznáváním a vnitřní evidencí (předjímající Descarta). Anticipoval novověký smysl pro dynamiku osobnosti a lidských dějin; vytvořil prvou ucelenou kř. filoz. dějin svým učením o boží obci, tj. o všeob. panství církve, stojící proti pozemskému státu, říši ďáblově. Jeho učení sehrálo důležitou roli v boji papežství s mocí světských feudálů. Byl předchůdcem scholastiky, zejm. rané, platonsky orientované; do Tomáše Akvinského platil za největší filoz. a teologickou autoritu církve. I jeho pozdější vliv na teologické a filoz. myšlení byl velký: renesance vyzdvihovala jeho vyhrocený psychologismus, reformace, zejm. luterská, osobní prožívání vztahu k bohu. Svými Vyznáními ovlivnil novověkou literaturu "konfesí" (Rousseau). V souč. se na augustiniánskou tradici odvolávají hl. neotomističtí teologové v katolicismu a někteří představitelé v protestantismu. Ve středověku byl též pokládán za autoritu v oblasti hud. estetiky; jeho názory jsou obsaženy ve Vyznáních a v šesti knihách De musica (O hudbě).
