Aragonské království
Aragonské království, země koruny aragonské - feud. stát v 9.-15.st., jehož spojením s Kastilským král. vzniklo Španělsko. A. k. bylo vytvořeno v bojích s muslimy, kteří ovládli po porážce Vizigótů 711 téměř celý Pyrenejský poloostrov. Jádrem Aragonu bylo údolí Sobrarbe v Pyrenejích, kde si pův. obyv. se zbytky Vizigótů udrželo v 8.st. nezávislost na arab. říši. V době expanze franské říše k řece Ebro zal. pod svrchovaností Karla Velikého okolo 806 Aznar l. Galíndez (†820) hrabství Aragon. Hrabě García Galíndez (†844) rozšířil svou moc na další východopyrenejská údolí a osamostatnil se od franské říše. Sňatkem s dědičkou Aragonu získal v zemi vládu rod králů z Pamplony. Hrabě Ramiro I. upevnil voj. feud. systém Aragonu, jeho syn Sancho Ramírez přijal titul aragonského krále. Od 1076 unie A. k. s Navarrou. Alfons I. el Batallador odrazil útoky Almorávidů a dobyl 1118-19 větší část povodí Ebra se Zaragozou (nové hl.m. A. k.). Podle jeho testamentu měla být aragonsko-navarrská unie rozdělena mezi rytířské řády. Šlechta provedení odkazu zabránila, ale došlo k rozpadu unie. Obnovení moci A. k. přinesla nová unie, vytvořená s hosp. vyspělejším barcelonským hrabstvím (sňatkem královny Petronily s Raimundem Berengarem IV.). Uzemní expanze aragonsko-barcelonského státu na Pyrenejském poloostrově, v již. Francii a ve Středomoří vedla k zformování koruny aragonské, v jejímž rámci si jednotlivé země podržely auton. postavení. Za Alfonse II. byla připojena Provence a Roucillon, za Jakuba l. Baleárské ostrovy, král. Valencie a Murcie. Roku 1282 ovládla aragonská dyn. Sicílii a vyvolala tím dlouhodobou rivalitu s Francií. V boji o převahu ve Středomoří dobyli Aragonci Maltu (1284), Sardinii (1323-24) a athénské vévodství (1379, ztratili je již 1388). Po nástupu trastamarské dyn. získali 1442 král. neapolské. - Upevňování jednoty státu na Pyrenejském poloostrově bylo zajišťováno kolonizací zejm. katalánského obyv.; vytvářel se tak soubor katalánsky mluvících zemí (Países catalanes). Hosp. rozkvět A. k. přispěl k rozvinutí systému feud. reprezentace, zvaného paktismus (rozdělení vládní moci mezi panovníka a kortesy jednotlivých zemí koruny). V 15.st. prudké sociální boje v bohatých katalánských městech a nevolnická povstání. 1469 uzavřen sňatek Ferdinanda II. Aragonského s dědičkou Kastilie lsabelou l. Unie obou korun od 1479, k sjednocení státní moci ve Španělsku došlo až 1516 (nástup Karla V. v Aragonu). V.t. reconquista; Španělsko - dějiny.
