žebro
žebro 1. bot. a) costa - silně vyniklá žilka listu, hl. na spodní straně, např. u jitrocele, nebo na stonku, např. u přesliček; b) jugum - výstupek na plodech (hl. nažkách) rostlin, např. u miříkovitých; 2. anat. costa - část kostry trupu obratlovců. U paryb vyrůstají ž. v každém tělním článku jednak mezi jednotlivým svaly (myosepta, ž. břišní a ventrální), jednak v oblasti septum horizontale (ž. hřbetní, dorzální). Ž. suchozemských obratlovců jsou homologická s dorzálními žebry ryb. - U člověka obloukovitě ohnuté kosti, které jsou vpředu doplněné chrupavkami. Tvoří součást kostry hrudníku. Zadní konce ž. se kloubně připojují k obratlům. Přední konce prvních sedmi ž. jsou u člověka připojeny ke kosti hrudní (ž. pravá); další tři ž. jsou chrupavčitě spojena s předcházejícími ž. (ž. nepravá); poslední dvě ž. končí volně ve svalovině břišní stěny (ž. volná); 3. potravinářství viz hrudí; 4. stav. arch. článek užívaný od 12.st. (křížová klenba), různě profilovaný kamenný (později i terakotový) prut, tektonická součást klenby; v pozdní got. např. křivky sledující ž. kroužená, částečně v prostoru zavěšená ž. visutá, ž. protínaná, často dekorativní bez tektonické funkce; v novodobé arch. nosný prvek železobetonových stropů; 5. dop. u plavidla zákl. konstrukční prvek kostry vyztužující příčně a tvarově jeho boky a dno, u letadla součást nosné konstrukce křídla nebo ocasních ploch, určující a udržující tvar profilu a přenášející zatížení z potahu na nosnou konstrukci.
