žárovzdorné materiály
žárovzdorné materiály a) slitiny železa s Cr, Ni, Si a Al, vzdorující opalu za vysokých teplot i za přístupu vzduchu (žárovzdorné oceli a litiny). Vytvářejí na svém povrchu pevně lpící vrstvičku oxidů (pyroferal), které zabraňují postupu oxidace do hloubky. Užívají se např. na součásti topeništ pecí nebo žíhacích hrnců; b) keramické hmoty a výrobky odolávající vysokým teplotám i nad l 600 °C, používané pro stavbu pecí. Většinou se vyrábějí v podobě tvarovek vypálených při teplotě l 400-l 700 °C, popř. jako zrnitý materiál pro monolitické vyzdívky a opravy pecí. Rozlišují se ž. m. kyselé (s vysokým obsahem SiO2) a bazické (s vysokým obsahem MgO a CaO). Hl. druhy: dinas, šamot, ž. m. sillimanitové, mullitové, korundové; mezi bazické se řadí magnezitové, chrommagnezitové a dolomitové. Speciálním druhem jsou elektrotavené odlévané bloky, nejčastěji s obsahem oxidu zirkoničitého ZrO2, hlinitého Al2O3 a křemičitého SiO2; dále materiály forsteritové, zirkonové, chromitové, siliciumkarbidové a uhlíkové.
