řecké divadlo antické
řecké divadlo antické, počátky řec. ant. div. jsou v kultických obřadech k poctě Démétry a Dionýsa. V 6.st. n.l. se konaly eleuzínie a dionýzie. Podle tradice zavedl Thespis prvního herce, a tím umožnil dialog mezi ním a náčelníkem sboru; přispěl tak 536 až 533 př.n.l. k rozvoji tragédie. Aischylos zavedl druhého herce, Sofokles třetího. Euripides ve svých tragédiích kritizoval řec. spol., hájil zvl. práva žen. Řec. ant. tragédie zpracovávala převážně mytol. náměty, které diváci dobře znali. Těžiště pozornosti se tedy přesouvalo na formální stránku díla. Komedie přišla podle Aristotela do Řecka ze Sicílie a Řekové ji převzali již v rozvinuté formě. Význ. dramatik tzv. staré atické komedie, satiricky zaměřené na dobové problémy, byl Aristofanés. V helénismu se děj komedií zúžil na soukromý život, s jednotvárností námětů korespondovaly i ustálené postupy a typy postav. Představitelem této tzv. nové atické komedie byl Menandros. Teoretikem řec. tragického div. byl Aristoteles v díle Poetika. Div. byla zprvu dřevěná, první kamenné div. vybudováno v 6.-5.st. př.n.l. (Dionýsovo div.), 357 př.n.l. div. v Epidauru. V.t. antické divadlo.
