řecká kosmogonie
řecká kosmogonie soustava názorů starověkých Řeků na vznik vesmíru a světa. Nejst. ř. k. je vyložena v Hésiodově Theogonii. Podle ní vznikl nejdříve Chaos (zející prostor, v němž nebylo možno rozeznat nic určitého), potom Gaia (Země) a Erós (Láska, tj. spojující síla). Z Chaosu vznikl Erebos (Temno) a Nyx (Noc); Erebos a Nyx zplodili Aithér (Čirý vzduch) a Hémeru (Den). Gaia pak sama od sebe zplodila Urana (Nebe), hory a moře a s Uranem se stali prarodiči několika pokolení bohů. Definitivní vlády nad světem se zmocnila nejmladší generace, olympští bohové v čele s Diem, která přemohla starší bohy Titány, vedené Diovým otcem Kronem. V orfických a jiných kosmogoniích se vyskytuje mýtus o vzniku světa z obrovského vejce, které se rozlomilo na dvě části; z horní vznikl Uranos, z dolní Země (mýtus o oddělení nebe a země byl rozšířen po celém světě). Z prasklého vejce vyskočil Erós, který měl vyvolávat touhu po spojení v oddělených částech. - Představa boha stvořitele, tvořícího svět z ničeho, v ř. k. neexistovala. V.t. stvořitelské mýty.
