Evropské hospodářské společenství
Evropské hospodářské společenství, EHS, též Společný trh - ekon.-polit. seskupení pův. západoevr. států se sídlem v Bruselu; rozvinutá forma nadstátního integračně ekon. komplexu. EHS navázal na Montánní unii (1951, vertikální typ integrace těžkého prům.) tzv. Římskými smlouvami (1957), ustavujícími EHS a obsahujícími další program integrace. Římské smlouvy podepsala Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, SNR (býv. záp. Německo) a Nizozemsko. 1972 byly tyto smlouvy doplněny bruselskou smlouvou, podle níž ke společenství s platností od 1. 1. 1973 přistoupily ještě Dánsko, Velká Británie a Irsko. Řecko se stalo členem EHS 1981; mnoho států uzavřelo s EHS dohody o přidružení. Program ekon. integrace EHS vedl přes vytvořenou oblast volného obchodu k dalším etapám: k celní unii (odbourání celních přehrad), ke společnému trhu ("harmonizace" ekon.-sociální politiky včetně volného pohybu kapitálu i prac. sil), k typu hosp. unie (včetně měnové), jež v případě zdaru povede k neodvolatelnému splynutí ekonomik členskych států v nový ekon. organismus (Římské smlouvy neobsahují ustanovení o možném vystoupení člena z EHS). Konečným programem EHS mělo být i polit. sjednocení. Řídící orgány (Shromáždění a Rada ministrů, která je orgánem výkonným) jsou pro svůj nadstátní vliv vybaveny podstatnou exekutivní, judikativní. reglementační a v později snad i legislativní pravomocí. Nad orgány EHS má kontrolní pravomoc tzv. Evropský parlament, jehož poslanci nemají zastupovat svou zemi, ale spíše polit. směry. Soudní dvůr EHS má 11 soudců a dohlíží na dodržování plnění a výklad smluv, projednává stížnosti členských států. V 90. letech 20. st. EHS proměnilo v Evropskou Unii - E.U. - která se v květnu 2004 rozšířila z 15 na 25 členských zemí přijetím 8 býv. kom. zemí vých. Evropy (Estonsko, Lotyšsko, Litevsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Slovinsko) a 2 zemí jižní Evropy (Malta a Kypr). V.t. Evropská společenství.
