člověk-stroj
člověk-stroj, systém vztahů a vazeb mezi dispozičně výkonnými charakteristikami pracovníka a tech. parametry tech. zařízení při jejich vzájemném působení v prac. procesu; rámec, v němž se popisuje tzv. interakční spjatost jedince s tech. Ve vztahu lidského činitele k výkonným, řídícím a monitorovacím funkcím systému se postupně rozlišily tři typy systému č.s.: manuální, mechanické poloautomatické a automatické. Efektivnost systému č.-s. závisí především na optimálním přizpůsobení obou složek ve vztahu k reálnému pracovnímu postupu. Hl. kritérii pro posuzování a také projektování typů systémů č.-s. jsou celková spolehlivost, spolehlivost prac. výkonu člověka a jeho prac. pohoda. Všechna tato kritéria podstatně ovlivňují ukazatel produktivity práce. Proto jsou v kontextu systému č.-s. předmětem ergonomických aj. analýz. - Vztahy mezi člověkem a strojem závisí obecně jak na stupni vývoje techniky, tech. prostředků a zařízení, tak na sociálně ekon. vztazích lidí. Kvalitativní změny vnáší do těchto vztahů probíhající věd. tech. revoluce, v níž se vedle tradičních prac. a energetických strojů uplatňují stále více i stroje na zpracování informací, z nichž některé již nejsou stroji v tradičním slova smyslu. Automatizace vyvolává hluboké změny ve vztazích člověka a stroje. Přináší některé negativní změny, avšak při správném využití podstatně ulehčuje lidskou práci, zvyšuje její produktivitu a umožňuje vysokou kvalitu práce. Vzájemné působení mezi změnami v technice a potřebami lidského činitele jsou předmětem intenzívního výzkumu psychologů, sociologů, ekonomů a dalších odborníků.
