Čajkovskij Pjotr Iljič
Čajkovskij Pjotr Iljič, 7. 5. 1840 - 6. 11. 1893, rus. skladatel; jeden z nejvýzn. představitelů rus. i svět. hudby. 1866-77 prof. konzervatoře v Moskvě; působil též jako hud. kritik a dirigent. 1876-90 podporován mecenáškou N. F. von Meckovou (1831 - 1894). - Ve svém díle uvědoměle spojoval prvky rus. lid. hudby s evr. podněty (vídeňský klasicismus, něm., fr. a it. romantismus), směřoval k programovosti a real. Těžiště jeho díla je v instrumentální tvorbě: 6 symfonií (6. h moll Patetická), programní symf. Manfred, předehry (Bouře, Slavnostní předehra 1812, fantazijní předehry Hamlet a Romeo a Julie), symf. fantazie (Bouře, Francesca da Rimini), 3 klavírní koncerty (slavný 1. b moll), houslový koncert D dur, Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, Italské capriccio, svity, komorní tvorba (1. smyčcový kvartet D dur s populárním Andante cantabile), klavírní skladby (cykly Dětské album, Roční doby). Z deseti oper jsou nejznámější Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa (všechny podle A. S. Puškina), Panna Orleánská, Čarodějka, Jolanta; balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček. Dále vokální (romance, sbory), scénická a jiná tvorba. - Č. několikrát navštívil Prahu, kde 1888 řídil pražskou premiéru Evžena Oněgina; přítel A. Dvořáka.
