ázerbájdžánské výtvarné umění
ázerbájdžánské výtvarné umění, um. na území Azerbájdžánu se rozvíjí od konce 2.tis. př.n.l. (skalní malby s loveckými výjevy u Baku, kamenné figurky zvířat), od 7.st. př.n.l. v rámci íránského um.; období kř. um. rozvíjející zejm. pevnostní a chrámovou arch. (poloostrov Apšeron, centrální kostel v Lekitu, 5.-6.st., bazilika v Kumu, 6.st.) končí v 7.st., kdy se á. v. u. včleňuje do sféry islámského um.; dominujícím odvětvím je arch. proslulá věžovitými mauzolei (Maragovo, Karabaglar), mešitami (modrá mešita v Tabrízu), minarety, paláci a jinými stavbami zdobenými kamenořezbou a barevnými obklady; rozvíjela se středověká knižní malba a v um. řemesle zejm. výroba koberců; pozdější úpadek á. v. u. je překonán až tvorbou ázerbájdžánských sov. malířů (T. Narimanbekov), sochařů a architektů (M. A. Usejnov, autor přestavby centra Baku).
