Žižka z Trocnova
Žižka z Trocnova Jan, kolem 1360 až 11. 10. 1424, č. husitský vojevůdce a politik; v lid. tradici nejvýzn. osobnost husitské rev. Pocházel z jihoč. Trocnova, kde vlastnil malý zemanský dvorec. Poprvé doložen na listině z 3. 4. 1378 (Johannes dictus Žizka de Trucznow - Jan řečeny Žižka z Trocnova). Do 1400 dvakrát ženat; před 1400 definitivně opustil Trocnov. Opět doložen až 1409 v záznamech Popravčí knihy pánů z Rožmberka a v obdobných tzv. jihlavských hrdelních zápisech; Ž. z T. zde vystupuje jako odbojník (lapka), člen družiny Matěje Vůdce, jež vedla drobnou válku proti některým jihoč. feudálům a král. m. Budějovicím. V červenci 1409 král Václav IV. Žižkovy činy amnestoval, podobně jako budějovická m. rada. 1410 pomáhal spolu s mnoha dalšími Čechy a Moravany pol.-litevským vojskům v boji proti řádu něm. rytířů; předpokládá se jeho účast v bitvě u Grunwaldu. Po návratu do Čech se stal služebníkem král. dvora, 1414 se uvádí ve funkci portulanus regis (vrátný krále). 1416 doložena slepota na jedno oko. Pozdní tradice o jeho účasti v bitvě u Azincourtu 1415 a v boji proti Turkům před 1419 nejsou věrohodné. - V Praze se Ž. z T. seznámil s učením Jana Husa. 30. 7. 1419 přítomen I. pražské defenestraci, 25. 10. se připojil k oddílům, které obsadily Vyšehrad, koncem podzimu odešel do Plzně. Zač. 1420 se situace plzeňských husitů stala ve m. neudržitelnou, na zákl. dohody opustili 23. 3. 1420 v počtu asi 400 osob (mužů i žen) m., aby se přesunuli na nově zal. Tábor. Cestou napadeni 25. 4. 1420 u Sudoměře rytířským oddílem, který díky Žižkovým zkušenostem porazili. Po příchodu do Tábora byl Ž. z T. zvolen za jednoho ze čtyř hejtmanů. V noci z 5. na 6. 4. dobyl Mladou Vožici, kde se zmocnil četných koní a výzbroje; na zákl. této akce byla Žižkou zformována samostatná husitská jízda. Jeho voj. prestiž dále stoupla po porážce Zikmundova vojska 14. 7. 1420 na hoře Vítkově, kde Ž. z T. osobně velel. Během podzimní ofenzívy 1420, v níž se definitivně dotvářelo Žižkovo polní vojsko a byly položeny základy mocenské sféry vlivu Tábora, byla dobyta či obsazena řada míst v již. a jz. Čechách. Po smrti Mikuláše z Husi a Pístného v prosinci 1420 se Ž. z T. stal prvním táborským hejtmanem. - Jako přední činitel husitské rev. zastával politiku husitského středu, obhajoval program čtyř pražských artikulů a usiloval o stmelení všech husitských proudů. Vystupoval tvrdě proti odpůrcům ve vlastních řadách; v dubnu 1421 nechal rozehnat ležení pikartů, nejradikálnější táborské sekty, jejíž členové asi koncem 1420 odešli z Tábora a usadili se v podhradí dobytého hradu Příběnic a v okolních lesích. Skupiny sektářů v oblasti Nežárky (adamitů) byly Žižkovými oddíly zlikvidovány v říjnu 1421 u Hamru (obec Val, okr. Tábor). V květnu 1421 se Žižka zmocnil st. opevněného místa na vrchu u Třebušína (okr. Litoměřice), kde vybudoval hrad Kalich, podle kterého přijal nový predikát (doložen od ledna 1422). V červnu 1421 zvolen na sněmu v Čáslavi do dvacetičlenné zemské vlády. Kolem pol. června 1421 při dobývání hradu Rabí utrpěl zranění druhého oka a oslepl úplně. Přesto se záhy účastnil v čele svého vojska řady tažení a bitev; v září 1421 vítězně prorazil obklíčení panskými oddíly na hoře Vladař u Žlutic, zač. ledna 1422 zvítězil nad Zikmundovým uh. vojskem u Habrů; v té době byl pasován na rytíře. V květnu 1422 uznal za zemského správce Zikmunda Korybutoviče, zachovával však k němu vyčkávací postoj. V průběhu 1422 vzrůstalo napětí mezi Táborem a Žižkou, který 1423 odešel do vých. Čech. 7. 4. 1423 svolal Žižka sjezd svých stoupenců do Něm. (dnes Havlíčkova) Brodu; z něho vzešly impulsy k zal. východoč. husitského bratrstva, zvaného Menší či Nový Tábor (nahrazovalo v té době již silně uvolněný orebský svaz). Vojenskoorganizačním a ideologickým programem a normou nového bratrstva se stal Žizkův vojenský řád . 20. 4. 1423 zvítězil Žižka nad panskými oddíly u Hořic. 4. 8. 1423 došlo k první bitvě mezi husity u Strauchova dvora v blízkosti Hradce Králové; Žižka v ní porazil kališnické vojsko Diviše Bořka z Miletína. V 1.pol. 1424 vznikla proti Žižkovi koalice kat. a kališnické šlechty a pražanů; Žižka se po obtížném ústupu zastavil u Malešova, kde 7. 7. vojsko svých odpůrců rozdrtil. V září 1424 upustil od chystaného pokoření Prahy a uzavřel na Špitálském poli mír, který znamenal vrchol Žižkovy moci a vlivu v Čechách. Žižka vytvořil širokou husitskou koalici, která měla ovládnout i Moravu. Na společné výpravě husitských vojsk na Moravu zemřel při obléhání Přibyslavi. Jeho tělo bylo pochováno v Hradci Králové v kostele sv. Ducha (podle nepotvrzené tradice byly později Žižkovy ostatky přeneseny do Čáslavi). Na znamení smutku přijali příslušníci Žižkova výchhodoč. bratrstva jméno sirotci. - Jan Ž. z T. byl jediným ze svět. vojevůdců, který nebyl nikdy poražen. V oblasti vojenství byl spolutvůrcem taktické variabilnosti husitských oddílů, brilantního používání válečných vozů, širokého nasazení palných zbraní, především v poli, pevného řádu ve spolupráci jednotlivých druhů vojsk, permanentní operační aktivity s jejím neobvyklým rozsahem, disciplíny bojovníků a patrně i společného výcviku. Zásadní důležitost měl i aspekt morální, přesvědčení každého příslušníka vojska o nutnosti a spravedlnosti husitského boje. - Jan Ž. z T. se stal jednou z nejvýzn. postav č. historické tradice. Zavrhován v období kat. protireformace (ve 20. letech 17.st. zničen jeho údajný hrob či kenotaf v Čáslavi), ale již od 18.st. vyzdvihován č. osvícenci jako symbol č. bojovnosti a slávy. 1910 nalezeny v Čáslavi (kostel sv. Petra a Pavla) zazděné předměty a kosti, z nichž lebka je některými badateli přičítána Žižkovi (tuto otázku při souč. stavu poznání nelze rozhodnout).
