Šrobár
Šrobár Vavro , 9. 8. 1867 - 6. 12. 1950, sl. politik; lékař, prof. univ. v Bratislavě. 1898 spoluzakladatel čas. Hlas a jeden z ideologů tzv. hlasismu; stoupenec T. G. Masaryka. Od října 1918 člen Národního výboru v Praze; 1918-20 min. s plnou mocí pro správu Slovenska. 1919-20 současně ministr veř. zdravotnictví, 1921-22 min. školství; 1918-25 poslanec, 1925-35 senátor za agrární stranu; výrazný představitel čechoslovakismu. V době sl. klerofašist. státu stál v čele skupiny protifašist. odboje, orientované na čs. exilovou vládu v Londýně; za Slovenské národného povstania - SNP jeden ze dvou předsedů Slovenskej národnej rady - SNR (spolu s K. Šmidkem). 1945-46 min. financí, od 1948 min. pro sjednocení zákonů; 1945-46 člen vedení Dem. strany, 1946 zal. Stranu slobody a stal se jejím prvním předsedou; od 1945 poslanec Národního shromáždění. V únoru 1948 se přihlásil k programu Nárdoní fronty - NF. Ř.rep. in memoriam (1969).
