česká válka 1618-20
česká válka 1618-20, válečné protihabsburské akce v č. stavovském povstání. Č. stavové na svou stranu postupně získali pomoc ostatních zemí č. koruny - stavů slezských i mor. a falckého kurfiřta Fridricha, kterého po smrti krále Matyáše (1619) zvolili č. králem (Fridrich V. Falcký). Odbojné č. stavy podporovalo dále Nizozemí, sedmihradský vévoda G. Bethlen a konfederace rak. a uh. stavů. Malou podporu poskytla Unie protestantských knížat v říši. Na straně Habsburků se války účastnil bavorský vévoda a Liga kat. říšských knížat. Voj. operace byly zahájeny v létě 1618 v již. Čechách. Po brněnském převratu 2. 5. 1619, kdy se připojila k č. stavům i Morava, přešlo stavovské vojsko do ofenzívy a v červnu 1619 ohrožovalo Vídeň. Nezískalo však podporu dolnorak. stavů, ustoupilo a 10. 6. byl stavovský gen. Mansfeld u Záblatí poražen. K novému útoku na Vídeň došlo na podzim 1619. Opakovaná tažení námezdních armád vyvolala v Čechách v květnu 1620 četná selská povstání (Táborsko, Žatecko). V září 1620 převzala voj. iniciativu císařská a ligistická vojska a zahájila tažení z Podunají na Prahu. Porážkou č. stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 č. v. skončila.
