Černyševskij
Černyševskij Nikolaj Gavrilovič, 24. 7. 1828-29. 10. 1889, ruský rev. demokrat, mater. filozof, publicista a lit. kritik; představitel osvícenského encyklopedismu, utopický socialista, jeden z vůdců a ideologů rus. osvobozovacího boje proti carismu. 1853-62 redaktor časopisu Sovremennik . 1855 obhájil práci Estetické vztahy umění ke skutečnosti . aplikující principy feuerbachovské filoz. v estetice. V 60.letech kritik carských agrárních reforem a propagátor myšlenky rolnické revoluce, ideolog rev. narodnické organizace Zemlja i volja. 1862 vězněn v Petroplavlovské pevnosti, kde napsal román Co dělat ?, prodchnutý duchem boje za osvobození člověka, emancipaci ženy a za nové vztahy mezi lidmi. 1864 odsouzen k deportaci a nuceným pracím na Sibiři. 1883 dostal povolení k přesídlení do Astrachaně, později do Saratova, svého rodiště, kde také zemřel. - Světový názor C. se formoval hl. pod vlivem evr. revolucí z let 1848-49 a jejich nezdarů, jakož i rolnického osvobozovacího hnutí v Rusku, jehož byl ideologem; jako u Gercena i u C. byla jeho skepse formou přechodu k věd. teorii rev. boje. Filozoficky vycházel v mnohém z pokrokových stránek něm. klasické filoz., zejm. Feuerbachův antr. mater. považoval za cenný produkt tohoto myšlenkového proudu; na rozdíl od Feuerbacha spatřoval v obecných formách vývoje, tj. dialektice, pozitivní obsah Schellingovy a Hegelovy filoz. Hranice feuerbachiánství překonával takovým pojetím .,lidské přirozenosti", jež zahrnovalo nejen biol.. nýbrž i sociální a sociálně ekon. aspekty; antropologie v Č. pojetí neodpovídá jen na otázku, co je člověk, ale definuje i sociálně ekon. a polit. podmínky, za nichž se člověk může osvobodit, osvojit si své vlastní síly a naplňovat svou potřebu štěstí. Jako kritik kapitalismu a burž. polit. ekonomie pokračoval v tendencích utopického socialismu (Owen, social. orientovaní ricardovci), usiloval o ,,politickou ekonomii pracujících", z prac. teorie hodnoty vyvozoval požadavek, aby ,,kvality vlastníka a kvality pracovníka byly sloučeny v jedné osobě". Č. rozvíjel ideu všeob. dějin, přibližoval se jejich mater. pojetí, pochopení úlohy mas a nezbytnosti třídního přístupu; v dílech Č. ,,vane duch třídního boje" (V. I. Lenin). Hluboce se zamýšlel nad úlohou ,,sil zla" v historii; uplatňoval myšlenku cykličnosti hist. procesu se zákonitým střídáním vzestupné a sestupné fáze v revolucích nové doby. Č. socialismus netrpí onou fantastičností, s níž se setkáváme u velkých utopistů předcházejících. V etice dával ideji ,,rozumného egoismu" význam požadavku jednat v plném souladu se svými vnitřními motivy, neboť rozvinutý člověk je schopen i sebeobětování. C. etika inspirovala a vychovávala mnoho revolucionářů a komunistů. V estetice a lit. historii podal Č. hlubokou kritiku ideal. estetiky, definoval krásno jako ,,sám život", formuloval hlavní zásady real. umění; podobně jako Bělinskij a Dobroljubov měl t Č. velký vliv na vývoj pokrokové rus. liter., malířství a hudby. Byl jedním z nejvýzn. předchůdců marxismu v rus. rev. myšlení a hnutí. - Česky vyšly Vybrané filozofické spisy . O literatuře .
