zvuk
zvuk, mech. vlnění šířící se pružným prostředím (plyny, kapalinami, pevnými látkami). Z. s kmitočtem nižším než 20 Hz se nazývá infrazvuk, s kmitočtem vyšším než 20 000 Hz je ultrazvuk. Mezi nimi je pásmo slyšitelného z. (horní hranice je subjektivní, např. s věkem osoby klesá). Z. s nepravidelným kmitočtem se nazývá hluk nebo třesk, mají-li kmity periodický charakter, jde o z. hudební. Rychlost z. závisí na teplotě a zejm. na prostředí - při normální teplotě ve vzduchu asi 330 m/s (tj. 1 188 km/h), ve vodě 1 440 m/s (5 184 km/h), v oceli 5 000 m/s (18 000 km/h). V.t. tón. - Ve filmu a televizi vše, co je zaznamenáno na zvukové stopě či na samostatném zvukovém pásu, tedy řeč, hudba, hluky, ruchy a šumy. Protože člověk je schopen vnímat více zvukových podnětů současně, mohou jich i film a televize přinášet více najednou, ve více plánech, v složité orchestraci a vztazích k obrazu. Stereofonní a kvadrofonní systémy umožňují skládat záznam zvuku z více než desítky samostatných stop. Protože ke vnímání zvuku je však potřeba více času než ke vnímání obrazu, zvuk ve filmu a televizi předjímá či přesahuje příslušný obraz, rozšiřuje film. obraz za jeho rámec, je veden synchronně i kontrapunkticky. Ve filmu je obraz určující a zvuk doplňující; v televizi je zvuk obrazu buď rovnocenný, nebo je mu nadřazen.
