zirkonium
zirkonium [-ny-, lat.< perština], Zr, chem. prvek IV.A skupiny periodické soustavy, at. číslo 40, relativní at. hm. 91,224, černý (práškovitý) kov, t.t. l 857 °C, t.v. asi 3 600 °C; objeveno 1787. V přírodě se vyskytuje ve slouč., např. v zirkonu. Cisté z. se vyrábí redukcí chloridu zirkoničitého ZrCl4 roztaveným hořčíkem. Nejčistší zirkonium se získává tepelným rozkladem jodidu zirkoničitého ZnI4 na žhavém wolframovém vláknu. V proudu kyslíku hoří na oxid zirkoničitý ZrO2. Voda a taveniny alkalických hydroxidů na z. nepůsobí. Dobře se však rozpouští v kys. fluorovodíkové a lučavce královské. Při červeném žáru reaguje s chlorovodíkem a chlorem. S dusíkem, uhlíkem a křemíkem se slučuje při vysokých teplotách na velmi odolné slouč. ZrN, ZrC a ZrSi2. Z. má schopnost pohlcovat do své struktury vodík, kyslík a dusík. Používá se zejm. jako přísada do slitin, na žhavicí vlákna žárovek, tavicí kelímky. Ve slouč. má oxidační číslo IV; karbid zirkoničitý ZrC má t.t. asi 3 530 °C, používá se např. jako brusivo; oxid zirkoničitý ZrO2 je bílý prášek, t.t. asi 2 700 °C, používá se např. ve výr. smaltů, k tepelné izolaci.
