zeměpanské hrady
zeměpanské hrady, panovnické hrady tvořící oporu panovnické moci v teritoriu. Výstavba z. h. předcházela budování hradů ostatních feudálů. Nejstarší z. h. převyšovaly ostatní hrady svými rozměry, výstavností a výbavou. V Čechách bylo započato s výstavbou zákl. sítě král. hradů ve 30. letech 13.st. za Václava I.; dobudována byla za Přemysla II. Otakara a Václava II. Král. hrady této éry přísluší 3 typům: přechodnému (Angerbach u Kožlan, okr. Plzeň-sever, Hlavačov u Rakovníka), s obvodovou zástavbou (Křivoklát, Bezděz) a fr. kastelu (Týřov); ve 2.pol. 13.st. se k nim připojil středoevr. kastel, odvozený z typu s obvodovou zástavbou (Kadaň, Písek). Za Jana Lucemburského byl zbudován pouze Preitenštejn (u Plzně) s převažující voj. funkcí. Nové stavby v teritoriích přinesla až vláda Karla IV. (Karlštejn, Kašperk, Radyně) a Václava IV. (dva hrady v pražských městech, Točník, Nový hrad u Kunratic). V té době byly již téměř všechny původně přemyslovské hrady v šlechtických rukou (zástavy, léna, prodeje). Po husitských válkách se č. panovníci zaměřili již spíše na přestavby st. objektů (Litice nad Orlicí za Jiřího z Poděbrad, Křivoklát za Vladislava Jagellovského). Mezi z. h. se majetkovou změnou dostávaly i hrady jiných stavebníků, které v případě delšího trvání král. držby byly často přestavovány (Žebrák).
