zemědělství
zemědělství, jedno ze zákl. odvětví materiální výr.; obor nár. hosp. zabývající se pěstováním zeměd. kultur, chovem hosp. zvířat a zajišťující potraviny pro obyv. a suroviny pro potr. a lehký prům.; zahrnuje i různé druhy prvotního zpracování rostl. a živoč. produktů. V některých zemích se do z. řadí i lesnictví. Zákl. veškeré zeměd. výr. je výr. rostlinná, podmiňující výr. živočišnou. Mezi oběma hl. odvětvími z. existují těsné a mnohostranné vzájemné vztahy. Rostl. výroba zahrnuje zejm. pěstování polních plodin: obilovin, luskovin, olejnin, okopanin, přadných a tech. rostlin, ovocných plodin, pícnin, zeleniny, chmele a révy vinné. K živoč. výr. patří: chov skotu, prasat a drůbeže, chov ovcí, koní, králíků a chov kožešinových zvířat, zvl. postavení zaujímá včelařství, hedvábnictví a rybářství. - Mnohotvárnost z. se projevuje v řadě různorodých výr. procesů, prac. úkonů a pomocných služeb, a to jak uvnitř z. jako celku, tak v jeho jednotlivých odvětvích i závodech. Hl. výr. prostředkem a současně prac. předmětem v z. je půda. Zemědělsky využívaná půda tvoří v souč. o něco málo více než třetinu povrchu zemské souše; proto soustavné rozšiřování půdního fondu a jeho co nejdokonalejší využívání se stává jedním z hl. úkolů soudobého z. Půda podmiňuje specifické druhy koncentrace a specializace moderní zeměd. výroby. Výr. pochody v z. jsou značně ovlivňovány přír., biol. procesy, podnebím a počasím, což se projevuje zvl. sezónností zeměd. výroby, nerovnoměrným rozložením práce v průběhu roku, kolísáním sklizní v jednotlivých letech. Usilí společnosti se proto zaměřuje na poznání biol. vývoje rostl. a živoč. organismů, na odhalování jeho zákonitostí a na hledání možností akt. zásahů do těchto procesů, což je urychlováno probíhajícími kvalitativními objevy v oblasti biol. věd. Také v z. se stává věda a technika stále více přímou výr. silou. Kromě četných věd přírodních (pedologie, meteorologie, klimatologie, chemie, fyzika, botanika, mechanika) se účastní výstavby moderního z. celý systém speciálních zeměd. věd (agronomie, agrobiologie, agrochemie, agrofyzika, agrometeorologie, agropedologie, obecná a speciální zootechnika, ekonomika zeměd. a další obory). - Z. patří mezi nejst. druhy hosp. činnosti člověka. Přechod od prostého sbírání plodů a lovu k primitivnímu obdělávání půdy a chovu dobytka spadá do ml. doby kamenné; nejstarší neolitickou oblastí s počátky zeměd. byla Přední Asie již v 9.tis. př.n.l. Ekon. vztahy v zemědělství vždy závisely na vládnoucím spol.ekon. řádu. V otrokářské spol. existovaly zeměd. závody jednak v různých formách velkostatků (chrámové a král. velkostatky v Mezopotámii a Egyptě, řím. otrokářské villy, pozdně ant. latifundie využívající práci otroků a kolónů), jednak v podobě hospodářství stř. a drobných rolníků (ant. Řecko), kteří v mnohých oblastech (starověká Itálie, Galie) přicházeli o půdu v důsledku konkurence latifundií. Také v období feud. bylo z. zákl. odvětvím materiální výroby a zeměd. prací se zabývala převážná většina obyv. Zeměd. výr. měla naturální ráz, tržní produkce se rozvíjela teprve postupně. Rolníci byli zprvu svobodní (tzv. barbarské říše 5.-8.st.), v důsledku upevňování feud. se však dostávali do závislosti na panovníkovi a feudálech a stávali se poddanými v různých stupních závislosti (nevolníci). Výr. vztahy se zakládaly na feud. vlastnictví a mimoekon. přinucení (feud. renta, feud. soudnictví). Od vrcholného středověku převládla v záp. Evropě fin. renta, která umožnila formování kap. výr. vztahů (nejpokročilejší vývoj do 17.st. v Nizozemí), zatímco ve stř. a zejm. vých. Evropě se rozvíjel režijní velkostatek, spojený s utužováním nevolnictví a roboty. Od konce 17.st. docházelo v Anglii k tzv. zeměd. rev. (střídavá soustava hospodaření, pokročilejší zeměd. technika, kapitalistické investice do z.). V 18. a zač. 19.st. probíhal přechod ke kap. jednak tzv. amer. cestou, při níž feud. vlastnictví buď neexistuje (USA), nebo je rozbito burž. rev. a půda je předána zdarma nebo za mírný poplatek do osobního vlastnictví rolníků (Francie 1789-94), jednak tzv. pruskou cestou, při níž se feud. vlastnictví postupnými reformami mění v kap. (využívání práce námezdních dělníků místo poddanské roboty, zavádění nové techniky velkostatkáři). Ve všech těchto případech byl trojhonný systém nahrazován střídavou soustavou hospodaření, která brzy přešla v tzv. volné hospodaření. Z. se mechanizovalo, pronikaly do něho věd. poznatky, ale především vývoj kap. znamenal v z. stálou a soc. diferenciaci rolnictva, která se dále prohlubuje v období imper. - V podmínkách býv. totalitních social. zemí zejm. v Evropě se změnila základna z. v procesu kolektivizace, která často vedla odcizení rolníků a venkovského obyvatelstva od půdy a způsobila velké propady v zeměd. výr. Tímto procesem došlo též často k úpadku venkovského života a k devastaci krajiny, tradiční venkovské architektury apod.
