zaměřenost
zaměřenost, psychický stav (tendence) směrující činnost jedince k určitému cíli či orientující jeho aktivitu určitým směrem. Ve formě činnostní dispozice se stává předpokladem i elementem pozornosti, jako dynamický faktor je součástí procesu motivace, v podobě formativní struktury vytváří předpoklady ke vzniku návyků. Z. se objevuje ve všech oblastech psychické čin nosti, má určitou sílu a trvání a sklon generalizovat se. Význ. místo zaujalo učení o z. v gestaltismu a v práci gruzínských psychologů (ustanovka). Tvaroví psychologové zkoumali z. v souvislosti s vnímáním (analýza tvarových faktorů aktivujících zaměřenost), gruzínští psychologové ve vztahu k potřebám a motivačním dispozicím subjektu. Zaměřenost vzniká při vnímání a stává se dispozicí v učení. Expozicí fixačních objektů se vytváří určitý vnitřní stav modifikující vnímání. D. N. Uznadze definuje z. jako celostní stav subjektu determinující obsahy jeho vědomí a orientující jej na určitou aktivitu. Z. v tomto smyslu není totožná se zaměřením, které je zákl. projevem funkčního systému integrujícího odraz vnější podnětové situace, vnitřního stavu subjektu včetně potřeb a průběhu činnosti včetně jejího výsledku v interakci s prostředím. Zatímco na základě zaměření vzniká pozornostní úsilí, zaměřenost (ustanovka) se na tomto úsilí i na zaměření může pouze podílet jako dispozice.
