záznam zvuku
záznam zvuku, souhrn zařízení a prac. postup umožňující trvalý záznam akustického signálu, který je možno libovolně reprodukovat. Podle principu se rozeznává z. z.: a) mech. záznam signálu na gramofonové desce, vytvořený v drážce ve tvaru Archimédovy spirály. Může být stranový, kdy průběhu akustického signálu odpovídá stranová úchylka hrotu vedeného drážkou ze zákl. polohy (dnes nejběžnější způsob), nebo hloubkový, kdy záznam je dán proměnnou hloubkou drážky. Gramofonové desky se reprodukují na gramofonu; lze na ně zaznamenat do jediné drážky i dva nezávislé signály odpovídající dvěma kanálům stereofonního přenosu. Stereofonní snímek, stejně jako snímky jednokanálové, je možné reprodukovat pouze speciální přenoskou (v.t. stereofonie); b) magn. záznam akustického signálu vytvořený remanentní indukcí na nosiči záznamu (feromagn. drát, fólie). Reprodukce záznamu se provádí snímací hlavou. Magn. polem vhodné intenzity lze záznam smazat. Magn. z. z. se provádí nejčastěji na pás z umělé hmoty s magn. aktivní vrstvou. Běžným zařízením používajícím pásku o šířce 6,35 mm (magnetofonový pásek) je magnetofon. Jiný druh zařízení je diktafon; c) optický z. z. se používá obvykle u zvukového filmu na materiálu s fot. citlivou vrstvou. V.t. adaptor; budič zvuku.
