západofranská říše
západofranská říše, záp. část pův. franské říše Karla I. Velikého, která verdunskou smlouvou 843 připadla jeho vnukovi Karlu II. Holému; základ středověkého fr. státu. K z. ř. náležely Neustrie (sz. Francie), Bretagne, Flandry, Burgundsko, Septimánie, Aquitánie a Katalánie (barcelonské hrabství). Smlouvou v Meersenu 870 si Karel II. Holý a Ludvík II. Němec rozdělili Lotharingii, pův. císařský úděl svého bratra Lothara II.; další snaha Karla II. Holého o expanzi na úkor východofranské říše (podtržená císařskou korunovací 875) však skončila 876 jeho porážkou vojsky Ludvíka III. Uvnitř říše musel Karel II. Holý čelit útokům Normanů (845, 856, 861) a rozkladným snahám feudálů, kterým byl 877 v Quiersy-sur-Oise nucen přiznat dědičnost úřadů a lén; za jeho nástupců (Ludvík II., Ludvík III., Karloman) došlo k dalšímu úpadku ústřední moci a ke ztrátám území (879 oddělení Dolního Burgundska a Lotrinska); tato území později připadla římskoněmecké říši. Normanský problém byl vyřešen za vlády Karla III. Simplexe smlouvou v Saint-Clair-sur-Epte 911, jíž bylo území Normandie uděleno Rollovi. Karlovská dynastie vládla s přestávkami do 987; s jejich nástupci Kapetovci je spojeno formování a rozkvět středověkého feud. fr. státu.
