zámek odpalovací
zámek, spouštěcí a odpalovací mechanismus ručních palných zbraní. Z. zbraně prošel dlouhým vývojem a jeho tvar a konstrukce pomáhají do značné míry přesně určit dobu, ze které zbraň pochází, a někdy i její teritoriální provenienci. První palné zbraně neměly ani náznak z.; odpalovaly se pomocí hořícího luntu či rozpáleného železa, které bojovník držel v ruce a přikládal je k zátravce. Od pol. 15.st. se začaly ruční palné zbraně vybavovat jednoduchým doutnákovým z., který převažoval až do 1.pol. 17.st. Jeho obdobou byl z. hubkový. Od zač. 16.st. se objevovaly zbraně vybavené dokonalejším z. kolečkovým. Byl typický vystupujícím kolečkem umístěným na zámkové desce. Ml. typy zbraní měly již kolečko kryté a ze zámkové desky vystupovala pouze čtyřhranná osa, na kterou se nasazoval napínací klíč. Zbraně s kolečkovým z. se vyráběly až do pol. 18.st. V 2.pol. 16.st. a na zač. 17.st. se objevily konstrukce z. využívajících k zapálení prachu na pánvičce jiskry vzniklé úderem pyritu nebo pazourku upevněného v čelistech pohyblivého kohoutku o vertikálně postavenou ocílku. V č. zemích se používaly především tzv. křesadlové z., dále z. špan. a it. Existovaly i tzv. z. skandinávské, rus., angl. a skotské. Z. křesadlové převládaly až do 1.pol. 19.st., kdy je postupně vytlačoval dokonalejší z. zápalkový. U něho změnil svou funkci kohoutek; stal se kladívkem, které po stisknutí spouště udeřilo na třaskavou náplň ukrytou v mosazném pouzdru (nejčastěji tvaru čepičky). Oheň vzniklý výbuchem třaskavé náplně vnikl komínkem do hlavně, kde zapálil prachovou nálož. Používal se až do 70. let 19.st., kdy následkem mohutného rozvoje tech. ve 2.pol. 19.st. došlo k řadě změn v konstrukci palných zbraní, zejm. zavedením zadovek. Zatímco až do té doby byla pro každý delší dějinný úsek typická jedna konstrukce z. v několika variantách, v 2.pol. 19.st. se objevila řada nových konstrukcí zámků (závěrů) zbraní; u voj. zbraní z. umožňující dále využít předovky úpravou hlavně, např. o závěry záklopkové (odklopné buď do strany, nebo vzhůru); rozšířené byly blokové závěry, buď klouzavé (Winchester), otáčivé (Werndl), nebo posuvné (typické pro automatické a poloautomatické zbraně). Nejvýzn. byl závěr válcový, a to buď otáčivý (Mauser), nebo přímotažný (Mannlicher). U loveckých zbraní se sklopnými hlavněmi převládaly z. typu Lefaucheux, Hammerless a Lancaster, které se v souč. dělí podle konstrukce a způsobu napínání na: a) zámek, jehož bicí ústrojí je uloženo ve vybraném lůžku (systém Anson-Deelley, Blitz, Greener); b) zámek, jehož bicí ústrojí je připevněno na vnitřní straně zámkové desky (systém Holland-Holland); c) zámek, jehož bicí ústrojí je připevněno na spoušťové desce (kozlice a trojáky).
