zákon vyloučení třetího
zákon vyloučení třetího, lat. exclusi tertii principium - log. základní zák. logiky; formuloval jej Aristoteles: ze dvou protikladných výroků je nutně jeden pravdivý a druhý nepravdivý, žádná třetí možnost nepřichází v úvahu. Z. v. t. spolu se zák. sporu tvoří metateoretický základ klas. logiky. Z. v. t. neplatí v tří- a vícehodnotové logice; v intuicionistické nebo konstruktivistické logice je jeho platnost omezena pouze pro konečné obory proměnnosti.
